Smažák. Zatracovaný i milovaný

Já přidám taky trochu do rozpravy.Hana Charvátová mi mluví z duše,též si pamatuji 70-sátky a milovaný smažák.Lidičky,vždyť to není nic proti ničemu,člověk si ho dá jednou za "uherák" a vychutná si ho dosytosti.Tak to jsem jenom chtěla sdělit,dobrou chuť všem,kteří se nenechali odradit a smlsli si na tomto báječném jídle.

... nebo podnosu? :-)

A teď si mě klidně usmažte a naservírujte třeba na zlatém podnose :-) :-) :-)

Vrátím pozornost k článku. Článek hovoří hned o několika úhlech pohledu na smažený Eidam. Ale koho, úhlech pohledu? Kdo říká to, co je napsáno v prvním odstavci? Kdo říká, že je to "plebejské jídlo", které jedí jen "burani"? (odst.7) a kdo jsou vlastně, podle těch, kteří to říkají, "burani"? Jsou snad všichni příznivci smaženého Eidamu "burani"? Já si to nemyslím a renesanci "smažák" nepotřebuje, neboť v restauracích, mnohdy i doma stále "frčí". Proto také příspěvek paní Halátové, k článku Hany Charvátové, vnímám v podobném duchu.

Ona ta "diskuze pořád trvá? Je to Zdeni fakt marný.......... Žasnu jak to někoho baví, viď?

Je to marný...

Smažák. Občas na něj dostanu chuť, tak prostě vezmu kousek sýra, obalím ho, osmažím a s chutí sním.

Jen si ještě dovoluji a myslím že nebude od věci, dát sem citát od Miroslava Horníčka, Který do rubriky Citáty a aforismy vložila Zdenka Jírová. "Pokud jsme, berme i potíže v jistém smyslu jako klady, žijme s nimi a vyvažujme je. Ony se totiž vyvážit dají,"

Dobrá odpověď. *****

Já vím. :-) :-) :-)