Nevím, zda můj článek bude zařazen do soutěže.Redakce má asi trochu jinou představu o obsahu článků do soutěže, nicméně tento psal život ve své kruté podobě sám. Přesto zvažte i přes nesplnění všech podmínek soutěže. Jinak budu ráda i za zveřejnění mimo soutěž.
Je to již dávno, kdy se příběh stal, a dodnes, když nastane ten krásný adventní a vánoční čas, na něj třeba jen nakrátko vzpomenu a je mi úzko a mám slzy v očích...
Měla jsem po škole v práci jednu kolegyni. Byla moc zamilovaná a měla těsně před svatbou. Všichni jsme se těšili, jaká bude nevěsta, jak jí to bude slušet. Dočkali jsme se. Zářila, byla plna lásky a štěstí a radovala se, že bude žít vedle svého vyvoleného, který byl do ní též zamilován. Od podzimka čas utekl a začaly přípravy na vánoce. V práci jsme o volných chvílích pekly, uklízely, zdobily stromek – jistě že jen ústně, prostě, předávaly si různé rady, návody, recepty. Jana říkala, že budou mít ve svém domku, který předělával manžel svépomocí, vánoce ve dvou. Moc se těšila. Jen manžel odpoledne na Štědrý den doveze, jak jinak než na motorce, kdeže by měli automobil, vedle do vsi jeho mamince vánoční dárky s přáním krásného Štědrého dne.
V práci jsme skončili a už se jenom těšili na ten vytoužený Štědrý den. Jaký to byl šok, když jsme se po vánocích znovu v práci sešly, ještě plné dojmů z vánoc, ale bez Jany. Z Jany usměvavé, zamilované, plné života, těšící se na první společné vánoce, se stala mladičká vdova. Když se její muž vracel na Štědrý den od maminky, dostal smyk a zabil se o strom.
A tak skončil jeden nenaplněný život mladého muže a v Janině srdci zůstala obrovská bolest na celý život. Ještě dlouho trvalo, než se ze smutku dostala, našla si nového, hodného chlapce a s ním založila rodinu.
Jednou, za dlouho mi řekla, že když se přiblíží Štědrý den, tak má v sobě zvláštní pocit, nikoho nikam nepouští, snad ani vysypat smetí. Když někdo zazvoní, myslí, že omdlí, jak se v ní vynořují strašné vzpomínky na tu tragédii. Snaží se nerušit svým stresem pohodu vánoc,ale stojí ji to velké úsilí. Smrt milovaného na Štědrý den byla tak silná, že se jí ani po tolika letech vůbec nemůže zcela zbavit a to ani za pomoci psychologů. Věřím jí, neboť vánoce mají své zvláštní kouzlo, svoji moc, které, když jsou násilně zlem zničeny, mohou nadlouho, mnohdy do konce života, zůstat jako trn v srdci....
I tak nezapomenutelně může osud zasáhnout do vánoc...
