Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Eva Mužíková
8.12.2018 15:00
To je pravda, pes je šelma a šelmou zůstane. Nebudu zde dlouze rozvádět svůj názor, napsala jsem zde na íčku o životě s Bertíkem hodně a hodně vět. Zodpovědně píši a za svým názorem si budu stát. Mám velkou zkušenost s chovem psů a jsem přesvědčená, že v mé společnosti, se vším všudy, byli moji čtyřnozí kamarádi v těch nejlepších rukách. Dávala jsem jim vše co ke spokojenému a důstojnému psímu životu potřebovali a oni mi to stejnou měrou, ne -li větší, vraceli. Zkrátka, kéž by takovýchto majitelů pejsků bylo mezi námi více.. Toť vše.
Věra Halátová
8.12.2018 14:07
Psa si pořizují někteří lidé, protože je to moderní. Podle statistik je v domácnostech nejvíce psů právě v ČR. Pak si je pořizují staří lidé, kteří se cítí opuštěni, většinou jsou to ženy. Anebo bezdětné ženy. Že by ten pes byl štěstím bez sebe, když ho panička krmí piškoty, mluví s ním jako s dítětem, pusinkuje ho, chová ho v náručí - to asi těžko. Pes je stále šelma psovitá. Maminka mé kamarádky byla chovatelka berlingtonterierů a jedné jezevčice. Maminka byla rozvedená a po svých třech dospělých dětech měla se svým přítelem ještě holčičku. Když holčička seděla na nočníku, jezevčice té holčičce prokousla tvář. Další případ vím, že manželka myslivce měla doma drsnosrstého jezevčíka. Dítě - chlapečka nechala na nočníku a jezevčík ukousl chlapci přirození. Absolutní oddanost pána psovi považuji za zkrat v mozku toho "pána".
Jana Kollinová
8.12.2018 11:54
Článek, který by si měli přečíst všichni majitelé psů nebo ti, kteří o tom uvažují. Ano, pes není člověk, ale je to živá bytost a historicky se připojil k člověku ze zcela pragmatického důvodu, dostal nažrat. A to je zjednodušeně pouto mezi člověkem a zvířetem. Mým prvním psem je fenka z útulku. Pozoruji ji a vidím, že netouží po muchlání v náručí, odstrkuje mě packami tak intenzivně, že se okamžitě přestávám vnucovat. V kteroukoli denní a noční hodinu je připravena k dlouhým procházkám a cítím, že chce volnost, pohyb bez obojku a 24 hodin venku. Nemohu jí to splnit, vzala jsem ji z útulku a nezbývá než brouzdat dlouhé hodiny po parcích a cestách. Byla v útulku, možná mohla mít lepší péči u náhradních majitelů, ale pes je jako každý jiný tvor osobnost a je na nás jak to pochopíme.