Hledání starých lásek. Hlavně opatrně

I já jsem okolo šedesátky začal hledat. Jistou Janu. Pravda viděli jsme se naposledy v první třídě a já se pak odstěhoval. Znal jsem jen její tehdejší jméno a školu, kam jsme chodili. Dalo to sice trochu práci, ale našel jsem ji. Příjmení, mobil, mail, adresu (na Googlu jsem si prohlédl jejich dům), zjistil i jméno manžela (katastr nemovitostí). Ale jít za ní, k tomu jsem nenašel odvahu, i když si jsem jist, že si na mne pamatuje. Dostat ve dveřích pár facek od manžela, a pak přes zavřené dveře slyšet dalších pár facek pro ní, to by se mi nelíbilo. Jen mne ale napadlo, jak je snadné, když člověk chce, o komkoli cokoliv zjistit. A to nejsem detektiv.

Pro Janu Šenbergerovou. Když je hlad, tak je i husa dobrá.

Já svoji první lásku viděla v jedné bance. A byl to zvláštní pocit. On mně ne. A bylo to dobře. Byl to někdo úplně jiný. Z milého a pohodového kluka se stal šílený a arogantní dědek.

Proč zvedat jednou odhozené nakousnuté jablko? :-(

Své dřívější přátele nebo i "lásky" jsem nikdy nevyhledávala. Jednou jsem učinila pokus a po nějaké kolegyni jistému muži poslala svůj telefon. Pokus zůstal bez odezvy - asi to "mělo tak být".

Také jsem hledala, našla, sešli jsme se a bylo to hezké popovídání.

Tak to mne ještě nenapadlo.

Našel jsem si ji, asi před deseti léty, ale co dál? Setkat bych se s ní chtěl, ale přece jí nerozbiji nějakou blbostí její manželství? A co je ještě divnější. Před půl rokem nás dal dohromady FB, nevím jak, já ho používal tak čtyřikrát za rok a žádosti o přátelství likvidoval kosou. Teda až na tu jednu jedinou.

Ovšem jestli si to Rosťa celé nevymyslel, jako tuto větu: "koukala na něho asi tak, jako když náš pes kouká na salámy v řeznictví." Už jste někdy viděli psa v řeznictví? (smajlík)

Kdysi jsem slyšela, že jídla z hub a staré lásky se nemají ohřívat. Ani jedno, ani druhé není zdravé i když někdy výjimka potvrzuje pravidlo :-)