Moje nezapomenutelné vánoce

Je to hezké připomenutí vánočních tradic v rodinách. My jsme vždy dávali na štědrovečerní stůl , který jsme "roztáhli", velký parádní ubrus snad ještě z maminčiny výbavy. Když se má starší dcera vdala, dala jsem jí ho. Byla jsem mile překvapena, že ho také dává na štědrovečerní stůl jako já a moje maminka. Dnes jsem také u stolu jako host a je to milé.

Možná jako dítě jsem leckomu vánoce záviděla, protože naše tak moc pěkné nebyly. Tradice se u nás moc nedržely, zůstaly mi tak 2, nebo 3. Teď už jsme s mužem sami, děti mají asi svoje tradice. Vzhledem ke zvířeně jsme doma, všichni se sejdeme druhý den. Možná, kdybych v dětství prožívala hezké vánoce, tak by mi ta naše samota vadila, ale takhle mi to moc nevadí. Moc hezky jsi to, Blanko, napsala. :-)

To je pravda, vánoce jsou svou jedinečností nezapomenutelné. I když se mění jako všechno kolem. Myslím ale, že ten hlavní rozdíl je v nás, jak je v dnešním věku vnímáme. Díky, Blanko.

Sváteční život v kostce :-) Ale děkuji za ta tresčí játra, skoro jsem zapomněl, ještě je do svátků musím nakoupit !