Běsové a lenoši

Paní Jano Šenbergerová,mluvíte mi z duše,přesně tohle praktikuji i já.Někdy jsem jako "motorová myš"někdy "ušoupávám nožky" jednu za druhou,jó a všem přeji lenošení,nebo fofr v tomto novém roce a hlavně zdravíčko,bez toho to nejde.

Já jsem aktivní lenoch a vyhovuje mi to. Běsnění jsem si užila už dost. :-)

Když jsem ještě chodila do práce, tak jsem si připadala jak utržený vagon na nádraží. Služby i o svátcích, sobotách i nedělích. Teď si svoje zasloužené volno v penzi užívám a jsem tomu víc než ráda. A představa, že bych opět bláznila a poletovala jako někteří, mně víc než odpuzuje. Dělám si co chci a jak chi já a nikdo mně do ničeho nenutí. Vřele doporučuji všem těm věčně uštvaným lidem co mají "jazyk na vestě".

Hezký večer, jsem něco mezi, když už nejsem nucena chodit tzv. do roboty, užívám spánku i odpočinku podle toho, co si mé já žádá, občas musím udělat vyjímku, to je jasné, jinak to v dnešním světě nejde.Ale na zahradě dělám co je třeba v daném období a pak mi slouží k odpočinku, lenošivém i činném, o samotě i s těmi milými okolo mne.Když mi něco řekne, dnes se uklízí nebo pere prádlo, jdu na to, ale jsou dny a hodiny, které nabízí jiné řešení, tak proč ne...

Ještě jsem zapomněla na naše rodiče, tam je třeba hlavně porozumění a láska. Ne nějaké rady do života ...

Také si myslím, že jsme dost rozdílní, a proto bychom neměli druhým mluvit do života. Můžeme si myslet co chceme, ale do hlavy nikomu nevidíme. A co se týče dětí, myslím si, že malé děti obvykle tak milují své rodiče, že nejlepší je jít jim příkladem. Ten vynaložený čas se mnohonásobně vrátí, tedy pokud jsou v rodině zdravé vztahy.

Článek je dobrý. Popisuje ale spíš extrémní typy. kromě toho, jsou i různé motivy pro aktivnost - někde neuróza, někde pocit odpovědnosti... Nedá se paušalizovat. Dokonce i to "nemluvit druhýmu do života" nemá absolutní přednost. Tak třeba dítě podobně jako starého člověka prostě někdy trochu popostrčit musíte. Znám případ cukrovkáře, který se rozhodl, že se nechá jen léčit, protože co proti nemoci zmůže? Nemoc se vyvíjela, ulehl, neprocvičoval svaly, za pár měsíců poztrácel sílu, teď ho manželka převrací na posteli, protože to sám nedokáže. Je tlustý, oslabený a naprdnutý. Opravdu tohle chtěl a oni ho v tom mají nechat?

Jasně, každý dle svých sil, možností, představ... :-)

Prima. Ať si každý dělá, co ho baví. A nežvaní druhému do života.