Foto: autorka

Takové malé vánoční zpívání

29. 12. 2018

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Řeřichová 28.12.2020 21:24

Vlaďko, děkuji, to je nejsilnější vánoční příběh ze současnosti. Lidská soudržnost a společně sdílená radost z prostých věcí. Myslím si, že to byl pro Vás krásný dárek, když jste si uvědomila, že Váš syn našel domov.

Zdenka Jírová 31.12.2018 01:19

Připomnělo mi to sousedské setkání obyvatel jedné čtvrti u nás, o které jsem psala na podzim. Lidé se snad začali snažit se k sobě zase přiblížit. Snad už poznávají, že živí přátelé jsou víc než ti nekrásnější a nejodvážnější hrdinové z televize.

Eva Mužíková 30.12.2018 19:03

Tak to je opravdu hezká ukázka lidského přátelství. Určitě se budete ráda vracet.

Hana Rypáčková 29.12.2018 20:27

Úplně tomu věřím, syn si taky libuje v životě na vesnici nedaleko Prahy. Vstřícnost a přátelství ve městě nenašel.,Mají spoustu věcí ze svépomoci...

Jana Šenbergerová 29.12.2018 19:51

Hezké ...

Zuzana Pivcová 29.12.2018 19:16

To je úžasné, když se na venkově dokáží lidé takhle spojit, přitom, jak myslím, to nejsou starousedlíci, nýbrž obdobně jako Vaši mladí noví "přistěhovalci" z velkoměsta.

Marie Ženatová 29.12.2018 15:58

Ano, vím to z osobní zkušenosti, že na vesnici mají lidé k sobě blíž, ale v menších městech jsou ta společenství také dobrá...

Marie Seitlová 29.12.2018 14:33

Určitě hezký zážitek.

Dana Puchalská 29.12.2018 13:36

Krásný příběh. Musel to být opravdu silný zážitek.

Hana Nováková 29.12.2018 11:18

Moc krásně napsáno, přes řádky na mě dýchala atmosféra vánočního zpívání, prosté, vřelé, veselé. Zkrátka tak, jak by to mělo být nejen o vánocích...

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová