Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Dagmar Bartušková
17.1.2019 14:13
V té době mi bylo málo let, než abych to mohla nějak intenzívněji vnímat. Doma se přede mnou moc nemluvilo, to až mnohem později. Zrovna jsme s pár spolužačkami skončily v kulturáku rytmikou, když jsme zahlédly u šatny puštěnou malou telku a u ní hlouček lidí. Nakoukly jsme a tam vysílali přímý přenos umírajícího Jana Palacha. Bylo to hrozné. Chudák jeho matka... Dnes jsem na Václaváku nasvítila světýlko a prohlédla výstavu o Palachovi a dalších, kteří podobným způsobem dobrovolně ukončili život.
Jitka Hašková
16.1.2019 21:01
Pro mě to byl šok. Dozvěděla jsem se to v Londýně z novin. je to velmi bolestivá vzpomínka.
Zuzana Pivcová
16.1.2019 20:50
To je ale rukopis dvacetileté, právě tak jako její zážitky.
Libor Farský
16.1.2019 20:31
Děkuji, Zuzko, za tuto citlivě prožívanou vzpomínku. Studoval jsem tehdy v Praze a pamatuji si na pendreky i slzný plyn při našich demonstracích. A také jsem nakonec o většinu materiálů z té doby nějak přišel, asi to zavinilo mé časté stěhování. Občas lze něco koupit v antikvariátech. Mimochodem, máš sympatické písmo - (někdy Ti pošlu grafologický rozbor, byl to můj koníček).
Eva Mužíková
16.1.2019 18:51
Velký čin, ale co jeho maminka, chápala to také tak ??
Věra Ježková
16.1.2019 15:32
Zuzko, díky za vzpomínku. Vím, že jsme to tenkrát vnímali velmi intenzivně. Dnes mi připadá neuvěřitelné, že ve 2. polovině 20. století byl mladý člověk takového činu schopen.
Marie Doušová
16.1.2019 13:49
Tichá vzpomínka pro odvážné a nezapomenutelné.....Dík!
Marie Seitlová
16.1.2019 13:01
Také na tuto dobu vzpomínám. Chodila jsem na střední školu do Šumperka, odkud po upálení Palacha odjelo pár studentů, zástupců všech škol, do Prahy protestovat. Mezi nimi byl i Jan Zajíc, toho jsme prožívali velmi. Vše nám podrobně vylíčila naše spolužačka Květa, která tam byla s nimi. Když jsem v Praze, vždy se u jejich pomníčků zastavím, na ně se nesmí zapomenou.
Alena Vávrová
16.1.2019 12:11
Zuzko, děkuji Ti, také vzpomínám.
Danuše Onderková
16.1.2019 09:51
Zuzko, moc pěkný vzpomínkový článek, také mne zamrazilo, když jsem se o Janu Palachovi dověděla. Byť mi bylo teprve 16 let. Stejně tak vzpomínám, když bratr, studoval v Šumperku železniční průmyslovku, přijel domů uprostřed týdne. Jan Zajíc byl jeho spolužák. Škola asi nechtěla mít nic společného s nějakými rozbroji nebo demonstracemi, a proto je všechny poslali domů. To jsou události na které se nedá zapomenout. Díky za pěknou vzpomínku...
Načíst starší příspěvky