Není to až tak dávno, jen něco málo přes 30 let, kdy jsem si vyjela na výlet s mým novým autíčkem, rozumějte s nově zakoupeným, jinak starším.
Po pečlivém seznámení s ním a po několika zkušebních jízdách po parkovišti na okraji Prahy, jsem se rozhodla zařadit se do běžného silničního provozu.
Autíčko překrásné, Škodovka Erko, moderní design, třídveřové, čistě bílé. Pojmenovala jsem ji Máňa. Já vysoká, štíhlá dlouhovlasá blondýnka, krásný sluneční den a k tomu víkend. No, nenašli byste ideálnější čas na pořádný výlet. Domluvila jsem se s kamarádkou, že ji vyzvednu doma a vydala se za ní. Bydlela za Prahou, v malé vesničce. Řekla jsem si, není to daleko, provoz minimální: „Máňo, jedeme.“
Skutečnost byla ovšem trochu jiná, ještě jsem ani nevyjela z řady zaparkovaných aut, jen jsem vystrčila Máni čumáček a již jsem cítila, že takhle asi ne. Vjela jsem do cesty právě projíždějícímu autu, jehož řidič byl ale předvídavý a zpomalil na bezpečnou rychlost. Nestačil ovšem zpomalit na takovou, že by se zcela vyhnul karambolu.
Vystoupil z auta a začal obcházet jeho auto a láteřit. Byl to pěkný, černovlasý kluk. Pak jsem vystoupila z auta provinile i já a on se jen podíval, pousmál a říkal, že se zase tolik prakticky nestalo, že si auta dala vlastně jen takovou pusinku.
Slovo dalo slovo a my se začali scházet a pusinky jsme si pak dávali i my dva. Protože nezůstalo jen u pusinek, byla svatba a tak dál..
Dnes jsem sice rozvedená, ale láska to byla díky Máně nádherná.. mám již dospělé skvělé dva syny, které bych za nic nevyměnila..
Tento příběh je ukázka toho, že seznámit se příjemně dá se i v nepříjemné situaci...
Hezký den Ilona
