Stojí tam déle než sto let,
v něm ukryt je můj dětský svět,
a také mládí rozverné,
lásky tajné i nevěrné..
Tam jsem snívala potají,
že se budu líbat i v tramvaji,
až přijde ten, který snad
bude mě mít opravdu rád.
Mladší brácha i s rodiči,
to dnes už se nedá naklíčit,
to, co se nikdy už nevrátí,
jak koleje, co zmizely u tratí.
Co zbylo, jsou jenom vzpomínky,
starostlivost mojí maminky
a tatínkova láska bez výhrad,
dali mi vše, co mohli mi dát
Dům stojí tam, kde stojí,
a já se tak trochu bojím,
že v naší schránce poštovní
nenajdu už listy osobní.
Já dávno někde jinde žiji,
v sobě mám jistou nostalgii,
a moji drazí tiše spí
na konci města za zdí hřbitovní.
