Starý řemeslník, to je poklad

Zkušenosti jsou super, ale nedávno jsem dokončil rekonstrukci. pomáhal mi kamarád 45 let celý život zedník. Zničenej jak Nagasaki, ale tempo snášel: Myslím, že s pánem 75 let bych rekonstruoval ještě za 10 let. To samé elektro, otec je elektrikář 76 let, ale než práci dělat jeho tempen sehnal jsem přes známého kluka 28 let a elektrika byla natažená za 2 víkendy a rozvaděč zapojil za dopoledne.

Omlouvám se, ale prohlížeč mi začal šifrovat, tak jsem nemohl dokončit svůj text. Činím to tedy dodatečně. Pokračování: Ověřil jsem si toto přesvědčení dostatečně, když jsem pracoval jako vedoucí údržby jednoho nadnárodního obchodního řetězce, kdy jsem musel jednat se subdodavateli jednotlivých investičních celků, což byli povětšinou titulovaní lidé. Bohužel, nevím co poznamenat k člověku, který se chlubí diplomem na el. fakultě UK V Praze a neví, co je to Ohmův zákon, nebo člověk, který má dva tituly a ve třech větách naseká šest pravopisných chyb... Závěrem: moje rada zní: sežeňte si řemeslníka, který je starší než 55 let. Držím vám všem palce...

Když jsem před osmi léty odešel do důchodu, zařekl jsem se, že "tyhle moje ručičky už nikdy pracovat nebudou"... Měl jsem jako servisní technik v posledním jobu hodně stresující zaměstnání, protože jsem musel jednat s lidmi. A moje zkušenosti zejména s mladými a velice "perspektivními" a sebevědomými šéfy byly takové, že měly obrovsky negativní vliv na moji psychiku, protože (nic ve zlém), devět z deseti zákazníků byli mladí a perspektivní, nicméně blbí a velmi arogantní. Musím říct, že odchodem do důchodu jsem si obnovil duševní rovnováhu a životní pohodu. Také k tomu přispěl fakt, že jsem během své kariéry nashromáždil prostředky, abych si mohl koupit nemovitost, kterou pronajímám, takže důchod od státu je pro mne spíše jakýmsi kapesným. Jsem vzděláním pouhý maturant na el. průmyslovce, ale díky životnímu "chodu" jsem schopen opravit od vody přes topení, el. instalaci, auta až po televizory a satelitní přijímače. To vše přičítám tomu, že jsem se stal od svého útlého věku radioamatérem, což je pro většinu národa poněkud pejorativní pojem. Za bolševika totiž radioamatéři neměli jiné možnosti, než si postavit svoje zařízení sami, což v sobě shrnovalo mnoho řemeslných zručností, jako např. svařování, zedničina, truhlařina, práci s kovy, elektronika, elektrotechnika a další činnosti. Pro své kamarády dodnes (zdarma) opravuji cokoli co umím a nač se dají někde sehnat náhradní díly. Dokonce jsem dostal od několika firem nabídky na zaměstnání, ačkoli jsem o nich nikdy neslyšel, ale ony asi něco slyšely o mne. Nicméně se svými dnešními příjmy včetně důchodu nemám sebemenší potřebu pracovat. Jsem relativně skromný a lituji ty, kteří shánějí poctivé řemeslníky. Myslím si totiž, že ti mladí, díky našemu systému školství nic neumí. A to není jen o řemeslnících. Dovoluji si tvrdit, že dnešní vysokoškoláci mají s bídou znalosti učňů, kteří se vyučili před r. 1969

Řemesla hynou na úbytě, bohužel. Dobrého řemeslníka aby člověk pohledal. Já bych si mohla přilepšovat k důchodu štrikováním. Hrubý úplet by rychle přibýval.

Proč starý ? Hlavně ať je šikovný a za rozumnou cenu. Znám mnoho mladých, kteří již ve 25 letech strčí staré machry do kapsy.

Nám když v létě nahazovali chalupu v Týně, byly jsme s prací velmi spokojeny. V partě řemeslníků byli starší i mladí. Je ale pravda, že to bylo dojednáno přes známého pána. Jinak moc zkušenosti nemám. Nám v bytovce objednává většinu oprav představenstvo Společnosti vlastníků. A ti najdou vždy někoho velmi solidního.

Snad se to konečně zlepší. Ano, někdy je to fakt těžké sehnat řemeslníky, kteří neudělají paskvil, ale kvalitní práci. Zažila jsem pracanta, který ucpal odpad zbytkem koudele a divil se, proč nám voda neodtéká.