Foto: autorka

Padá sníh, padá sníh

9. 2. 2019

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 11.2.2019 01:00

Tak tolik sněhu jsem u nás neviděla mnoho let. I letos jsme si užili ve městě jen lehký poprašek, který vydržel je 2-3 dny a roztál. Poslední dny skoro začíná jaro.

Jaroslava Handlová 10.2.2019 21:28

Takový pád do závěje je ještě dobrý. Horší to bude při tání a následném mrazu. Hani, pozor na sebe i pejska.

Dana Kolářová 10.2.2019 10:25

:-)

Věra Lišková 10.2.2019 09:03

Minulý týden nepatřil k nejpřívětivějším, po sněhu náledí. Pak se na chodníku ocitly cedule : Pozor, padá sníh ze střechy. Takže nebezpečí zezdola (uklouznutí) i shora (rampouchem do hlavy) a kolem dokola chřipka. Lépe bylo sedět doma.

Eva Mužíková 9.2.2019 20:06

Hanko, kde je fotka pejska:)))??? Nebo je v tom sněhu schovaný?? Bertík také rád noroval v závějích, koukal mu jen ocásek. Pobavila jsi mne... dík.

Zuzana Pivcová 9.2.2019 19:54

Takhle zapadaná auta byla i u nás na sídlišti. Ale naštěstí jsem dost velká, takže jsem nezapadla do závěje i já, jako Tvůj pejsek. Díky, Hani.

Hana Rypáčková 9.2.2019 15:36

Hani, alespoň se ti nic nestalo...Krása pomíjivá. Právě jsem koukala , co se po oblevě ukazuje výměšků velkých psů.

Dana Puchalská 9.2.2019 12:54

Hezký příběh. Můj jezevčík s oblibou noroval v závějích a vypadal jako podzemní razící stroj s mahagonově hnědou anténou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová