Foto: autorka

Jmenuji se Albert II

15. 2. 2019

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(4.7 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libuše Křapová 15.2.2019 13:32

Albíku, jsi ještě štěně, na darebnosti máš právo :-) Páníčci by měli starost jestli nejsi nemocný, kdyby ses náhle zklidnil. Tak zlobit jen opatrně, aby sis už neublížil, ano? A zase nám přijď něco popovídat, budeme se těšit :-)

Elena Valeriánová 15.2.2019 13:23

Au au, to mě mrzí, ty čtyři hvězdičky za takové krásné a rozverné psí povídání. To já ráda. Chtěla jsem si článek posunout a už mi to tam kliklo. Jitko, moc se omlouvám. Přeji tobě i celé rodině naděje plné jaro, abyste byli všichni v pořádku a spolu doma. Hezky nám to Albert na sebe požaloval, tak ho podrbej za mě na bříšku.

Dana Puchalská 15.2.2019 11:53

Moc hezké psí povídání. Tak ať se Ti Albíku napříště všechny úrazy vyhnou a nech už prosím Tě těch skopičin.

Jana Kollinová 15.2.2019 11:34

Hezké vyprávění. Asi si páníčci ještě užijí. :-) :-) :-)

Zuzana Pivcová 15.2.2019 11:26

Jak jsem se nedávno zmínila u Meginky Evy Krausové, mám ráda, když zvířátka "vypravují" o svých páníčcích. Jen bych Ti, Albertku, přála ještě mnohem veselejší zpravodajství. Ale jinak je s Tebou určitě plno radosti. Tak se drž!

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová