Vyprávění nádražní II

21. 2. 2019

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 22.2.2019 07:56

To musel být infarktový moment, nechci ani domyslet ,kdyby vám skutečně ujel vlak.

Věra Ježková 22.2.2019 07:21

Děkuji vám. Chybami se člověk učí. :-)

Alena Tollarová 21.2.2019 22:13

Taky jsem se i po letech lekla doma v obýváku :) a to jsem tam ani nebyla.

Eva Mužíková 21.2.2019 21:38

Věrko, zahrnulo mi, než jsem se posunula dál ke šťastnému konci.

Eliška Murasová 21.2.2019 20:44

Věrko, no to bych se taky vyvředila, fajn příběh.

Naděžda Špásová 21.2.2019 14:36

Občas člověk dělá blbiny, hlavně, že to dobře dopadlo. Ještě by vás považovali za agenty kapitalistické mocnosti a na Sibiři by vám jen v teplákách byla asi zima. :-)

Hana Rypáčková 21.2.2019 13:01

Bez dokladů bych tedy nevylezla, ale na vlakovém zájezdu k moři nám taky ujel náš vlak, ale měli jsme doklady a dihnali jsme ho rychlíkem v jiné stanici. Ten rekreační všechny vlaky pouštěl. Ta domluva v němčině a ty bobky, jak to dopadne. Ten "Mesešvár" městi z červených cihel mám před očima, ten název si ale nepamatuji..

Zuzana Pivcová 21.2.2019 11:06

No, to bych asi v tu chvíli začala panikařit. Mně stačilo, když jsem jednou jela v Německu a jedna část vlaku jela na Mnichov a druhá, ta zadní, byla někde cestou odpojena, což jsem předem nevěděla. To byl ale fofr s přesedáním. A změna lokomotivy? To mi připomnělo, jak vždy za mých mladých let měnili lokomotivu ve Vršovicích před tunelem. Díky za hezké vyprávění. Pobavila mě i Jitka se svou vzpomínkou.

Jitka Hašková 21.2.2019 10:36

Mám trochu jiný zážitek a to z roku 1974, kdy jsme s kamarádkou jeli na zájezd s CKM po Ukrajině. Přepřahání lokomotiv probíhalo v Čierné pri Čope, ale tenkrát nám nedovolili vyjít z vlaku, museli jsme zůstat ve vlaku, všechno bylo zamčené, okna, dveře od vagonu i dveře od záchodu. Celé přepřahání trvalo 6 hodin a pro mě byl problém vydržet najít na záchod. Někomu se podařilo okrást průvodčímu kličku od záchodu, tak jsem se dostala na malou. Za chvíli dorazil někdo z dělníků a strašně nadával, že jim to nateklo na hlavu. Možná proto později to změnili a nechávají lidi vyjít ven.

Mirek Hahn 21.2.2019 09:49

No...., tak by si vás tam nechali.... :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha