Jít životem není procházka růžovým parkem. Chce to vydržet...

22. 2. 2019

Hodnocení:

(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 22.2.2019 14:08

Teda, Romane, teď jsi mne dostal. Pořád jsem čekala nějakou ptákovinu a ono ne. Místo toho jsem si přečetla filozofické pojednání o životě. Mimochodem, s kterým souhlasím, protože leccos z toho jsem taky prožila. Pane profesore, máte to za 5 *****.:-)

Zdenka Soukupová 22.2.2019 13:54

Souhlasím s paní Ivanou K. dát text jako povinnou četbu. Jsme ve věku, kdy mnohý z nás nějakou osobní, rodinnou nebo jinou tragédii prožil. Váš článek je hezká rada, jak nepodlehnout a vše překonat. Díky za radu.☺

Marie Doušová 22.2.2019 13:24

Moc pěkně napsané .Je pravda , že se člověk vždy musí vzchopit a jít dál.Vždy to za to stojí žít a vnímat kolem sebe krásu. Pomůže příroda,obloha,hodní lidé a hlavně veselá mysl. Také nemám ráda slůvko KDYBYCH???/nic neřeší/.**********

Alena Vávrová 22.2.2019 12:56

Je to tak, Romane. Dík, žes to sepsal.

Dana Kolářová 22.2.2019 12:40

Díky a díky!

Jitka Caklová 22.2.2019 12:29

Osobně "ten šuplík myšlenek" z minulosti otvírám ráda, ale ne proto, abych se v čemkoliv babrala, nebo utápěla, ale proto, abych si připomínala, že nikdy jsem se neměla tak dobře, jako se mám dnes.

Zuzana Pivcová 22.2.2019 12:08

Souhlasím, a právě plna vědomí, že všichni máme něco, "nekřičím, nepláču".

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha