Mé útlocitné já

Mé útlocitné já

25. 2. 2019

Byli jsme pár let po svatbě a já bych patrně i dnes jednala stejně jako tehdy, ovšem s tím rozdílem, že reakce manžela by byla po těch letech asi jiná :-)

Hodiny ukazovaly něco kolem druhé hodiny po půlnoci, já se vzbudila a nevím proč, pohlédla jsem z okna na ulici. A zpozorněla jsem, protože uprostřed ulice, přímo pod našimi okny, ležel zřejmě schoulený pes.

Jsem osoba útlocitná, ba přímo někdy až přespříliš, pokud se jedná o děti nebo zvířata. Nemohla bych usnout, když tomu pejskovi něco tam dole je… proč tam, chudák, leží uprostřed ulice? Co se mu stalo? Vyhodil ho nějaký surovec či ho srazilo auto?  I vzbudila jsem manžela a donutila ho, aby se šel dolů podívat, jestli je to skutečně pes, a já se zatím chvatně oblékala a zvažovala, jak se dává první pomoc psovi, protože psa jsme nikdy neměli. On šel ze třetího patra v pyžamu a rozespalý vyplnit můj příkaz…

Než jsem se stačila doobléct, byl zpátky, funící a nabručený, praštil s sebou na postel a zavrčel: „Teda, až budu v práci vyprávět, jaks mě donutila v noci jít se podívat na ulici na kus smotaného starého hadru, to se asi budou divit, jakej jsem blbec!“

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Hezký příběh, také bych zachraňovala.
Jana Hošková
Bohužel sešikování nás "útlocitných" proti "otrlým" zatím asi nijak moc nepomáhá, neboť se mi zdá, že otrlých je nějak čím dál víc...ale boží mlýny melou a určitě se jednou ti otrlí budou muset v nějaké té situaci spolehnout na nás útlocitné ! A to mne utěšuje (teda trochu).
Jana Šenbergerová
Kéž by takto útlocitných bylo co nejvíc. Dnes hrozí opačný extrém. Otrlí.
Olga Štolbová
Ahoj Jano, jsem na tom podobně, také si občas myslím, že jsem cvok. Hledám zaběhnuté cizí děti, zachraňuju někdy i opilce, když přechází před autem a nasazuju vlastní krk před nadávajícím řidičem. ♥
Jana Hošková
Hledala jsem pracně na internetu fotku nějakého hadru, abych nemusela fotit nějaký svůj vlastní hadr a pracně ho sem vkládat - nic jsem nenašla a ejhle - najednou na mne vykoukl ten hadrový pes - no jako na objednávku ! :-)) A k té mé úspornosti - snažím se seč můžu nebýt "žvanivá", neboť vím, že dlouhé články unavují. Jinak jste mne všichni potěšili, že byste jednali stejně, myslím si totiž o sobě, že se někdy chovám jako cvok :-))
Danuše Onderková
Nejprve jsem se zahleděla na malou fotku a říkám si, že tohle snad není ani pravda, aby byl někde tak zubožený pes. Po rozkliknutí jsem si všimla, že je z látky. Nevím, zda takto nebo podobně vypadal, ale ani já bych nedokázala odejít od okna bez nějaké pomoci. Už se mi několikrát venku stalo něco podobného. Nakonec jsem zjistila, že to není zvíře ani zuboželý pták, ale divně nahrabané listí, hlína nebo i papír. Pěkné.
Libor Farský
Píšete, že se to odehrálo jen pár let po svatbě. Rád bych věřil tomu, že vám oběma ten krásný vztah vydržel.
Jitka Hašková
Bezva příběh.
Věra Ježková
Prima. Oceňuji vaše úsporné vyjadřování.
Zuzana Pivcová
Věřte, že pro mě to, že muž šel, i když pak mrmlal, by bylo jedním z důležitých kritérií posuzování ho jako člověka se vztahem ke mně. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.