A takový je obraz dnešní doby

Děkuji všem za komentáře. Jistě, každý z nás má jiné zkušenosti s dnešní mládeží a psala jsem, že nelze všechny házet do jednoho pytle. Ale to, co jsem zažila mě dosti překvapilo, zvláště s ohledem na věk mladých.Taky souhlasím s tím, že v supermarketech slevové akce představují často -nadneseně -boj o život mezi důchodci. Jistě, pokud se tam vyskytnou i mladí, co si mají myslet. Já tyto akce ignoruji, protože to nevíte zda si máte vybírat zboží, či hledět, abyste třeba do někoho nechtíc nevrazili. A co si budeme povídat, všichni víme, jak je to tady u nás s těmi slevami. To by si v Německu nedovolili!

Nemám s touhle dopravou zkušenosti žádné. Možná že ty naše děti z vesnic, se krotí, protože je přece jen více známe. Ale výrazivo je všelijaké, to je pravda. Já zase mám pupínky z toho, když jdu nakoupit a strefím se na nějaké akce, co dělají důchodkyně, jedou jako tanky, funí, strkají se a melou a melou, no to si musí mladí také něco myslet .

Vypadám asi jak nad hrobem, protože mě pouští sednout, nebo to bude i psem, že ho mám v tašce? Jen v dálkovém autobusu nečekám, že si sednu. Na vsích okolo Strakonic děti zdraví a zdraví se i lidé, pravda starší. Venkovské děti jsou dost slušné. Šok jsme utrpěli před šesti lety v Německu, jezdili jsme za 7 euro spoji v příhraničí Rudy a co tam rozjívebci dělali ? Viseli na tyčích a přihrádkách na zavazafla, házeli po sobě bonbònama to je hlídal jeden zřízenec, bojím se pomyslit, že to byl učitel. Na zastávkách čekali rodiče s bourákama a didínka odváželi na statky. Nic to ještě nepřekonalo, žádná parza v parku...V pražské dopravě autobusu 335,337,339 mají řidiči vychované cestující, musí jít předními dveřmi , pozdravit a když se setmí, přejít z dobrého dne na dobrý večer( i mne poučil).Když přejede pásmo někdo, kdo nedoplatil, autobusák zastaví a vyhodí ho z autobusu. Byla to dokonce čtrnáctka holka. Jsk si to kdo zařídí, takové to má. A mlčící většina to má taky tak.

Autobusy v době, kdy jezdí omladina, nejezdím, takže zkušenosti mi chybí. Ale je fakt, že když jdu za skupinkou mladých a slyším jejich výrazivo, tak se kolikrát stydím. Zvláště když děvčata se snaží dohonit nebo spíš ještě předhonit kluky. Nás vychovali naši rodiče, my jsme vychovali naše děti a naše děti zase vychovávají svoje děti ...

I když mám MHD v Plzni zdarma, moc jejich služeb nevyužívám. Ale pokud jedu pár stanic většinou stojím a zatím se mi nestalo, že by mi někdo pustil sednout.Co se týče zdravení tak většinou se zdravíme při chůzi s NW holemi s mladými i staršími lidmi.Hodně jsem se se zdravením setkala při různých trecích či chůzí v přírodě. Nemám žádné negativní zkušenosti.

Cestuji skoro každý den, pozdravím i když přijdu na zastávku a dost hlasiťě. Ještě se mi nestalo, aby nikdo neodpověděl. Ale myslím si, že jsou často lidé zaskočeni. Místo k sezení nevyžadují, zatím zvládám. V naší tramvaji ráno a odpoledne cestují studenti, většina je skloněná nad mobily, asi proto, aby na nás starší neviděli.

Několikrát už jsme tu o tom debatovali a naše zkušenosti jsou různé. Znám zpovykovanou mládež a znám zase naopak takové, kteří jsou zdvořilí. V tom, jak se chovají ke starším, často hraje roli i to, jak se ten starší tváří. Teď vůbec nemyslím Váš článek nebo někoho konkrétního. Ale někdo z mých vrstevníků je zamračený, sotva do autobusu vstoupí, a hned něco mrmlá, že ti mladí tady, a vyloženě dává pokyn, aby ho pustili.... Ke mně se chovají dobře, i když mě většinou také nikdo nepustí sednout. Ale já to ani nechci a koneckonců si říkám, že asi pro ně nevypadám ještě dostatečně staře. A hlučnost? Mě někdy víc než omladina naježí dámy v mém věku, které zřejmě z důvodu hovorů zdarma hlasitě "baví" celý autobus svými osobními záležitostmi po dobu jízdy od metra do sídliště a naopak. Mnohdy těch kamarádek dokonce obtelefonují několik. Tak, kde je příklad pro mladé?

Mně cesta ve veřejné dopravě zvedne zaručeně tlak. Máme tu v okolí dost škol a povím vám, že jejich slovník se rovná nebo spíš převyšuje chudáka dlaždiče. I ten by se možná začal červenat. A že nepustí sednout starší je kapitola sama pro sebe. Ale smutná. Cestuji často s mojí sousedkou co chodí s berlemi a tak vím o čem mluvím. Sama by si o místo v MHD neřekla. Prý je jí hanba.

Věro, ať jdu kamkoliv, vždy pozdravím tak nějak automaticky, starší odpovídají a mladší na mě koukají jako na zjevení. O zdravení mladých to je námět na článek. Já nechápu, co se těch posledních 30 stalo s naším národem, kam jsme dospěli, kde je úcta a slušnost nejen mezi starší a mladší generací, ale napříč celým lidstvem. Kam až to dojde si neodvažuji ani domyslet.

Věrko a to já zase zdravím, pěkně nahlas a provokativně.