Rozmlouvání Hlavy a Těla
Stačilo by napsat pouze tuto větu. Nechat působit vaší fantazii a navodit individuální hledání cesty . Ano, individuální! Mnoho let cítím, že energetické procesy v nás jsou pro každého z nás jedinečné a ušité na míru ( ne na Míru, Míra nám v této chvíli opravdu nepomůže). Kdo je však ušije, kdo je „krejčím“? U sebe intuitivně cítím, že jsem si zvolila padnoucí střih, ve kterém se cítím dobře a sama sobě jsem „návrhářem i krejčím“.
Všechno začalo před mnoha lety, kdy mojí „cestu“ překřížilo zákeřné onemocnění - Dětská infekční obrna ( poliomyelitis). V dialogu Hlavy a Těla se nečekaně vychýlila nerovnováha na stranu těla. Nohy ochrnuly a hlava v rozletu. Hlava i Tělo si velmi silně uvědomovali, že jeden bez druhého nemohou existovat. Jeden bez druhého nejsou nic. Snad proto Hlava začala přemlouvat tělo, rozmlouvat, posouvat, ukazovat jinou cestu …Tím permanentním dialogem se z Hlavy a Těla stali přátelé. Věřili si. Naučili se postupně naslouchat jeden druhému. Vnímat své nečekané výkyvy a umět si navzájem v době nouze pomoci. Hlava si třeba v pubertě usmyslila, že bude frustrovaná nefunkčností Těla. A Tělo, „jako“ na just, zvýšilo výkonnost sportem a řeklo Hlavě, že to je cesta, kudy se dá jít. Kamarád Hlava akceptovala nároky Těla. Velká zátěž však oslabila Tělo. Hlava v té chvíli, „jako“ na just, nastoupila cestu studia. Nechala tím Tělo odpočinout, nabrat energii. Tělo nečekaně nabytou energii odpočinkem využilo velmi smysluplně. Pravda, musel tomu napomoct impulz zvenčí, ale krásný. Narodili se dva kluci. Zvolená cesta však Tělo vyčerpala, ale kamarádka Hlava Tělo podržela. Dala Tělu po čase smysluplnou Práci ve zdravotnictví, která je uspokojovala oba. Tělo i Hlavu, rodinu i práci. Bojovali proti viru, který je oba tak moc oslabil i posílil a oba si užívali radosti rodinného života. Ladili navzájem svou kondici a soužití v průběhu let. Pomáhali si. Znali se do nejintimnějšího zákoutí. Třeba Tělo řekla Hlavě „ tloustnu“. Hlava intuitivně zvolila správnou cestu, kudy jít, aby kamarád Tělo netloustlo. Nebo když celoživotní droga sport vyčerpávala Tělo. Hlava v té chvíli začala sport pouštět, jen když mělo dostatek energie a radosti. K tomu všemu si oba, Hlava i Tělo, připíjeli, snad na usmířenou, koktejly z bylinek a zeleného čaje a pěstovalo kontakty s pozitivními lidmi a jejich pozitivními koktejly. Dokonce, když v průběhu let zbýval čas, Hlava dala Tělu „ Celoživotní vzdělávání“ a oba si začali plnit zdánlivě nedosažitelné sny o fotografování. Celoživotní vzdělávání působí aktuálně jako rovnoměrná zátěž pro Tělo i Hlavu. Léčebná zátěž. Jako třešničku na dortu si oba k léčebné zátěži dali plavání. To pro vyváženost vzájemného dialogu. Dialogu Hlavy a Těla.
Hlavě a Tělu je dnes dost přes šedesát a jejich přátelství je rovnoměrně dobíjí energií. V zimě, na jaře, v létě i na podzim. Celoročně! Umí si poradit snad se vším, co je v životě potká. Vzájemně si dávají pozitivní impulzy. Jako dávkování léků . Hlava Tělu dávkuje vjemy z oblasti vzdělávání, kultury, hudby, četby, fotografování….a Tělo říká neúnavně Hlavě, že bez sportu, pohybu, zdravé a vyvážené stravy a pozitivních vjemů prostě opravdu fungovat nebude.
No, prostě neúnavný a kamarádský dialog dvou celoživotních přátel. Neúnavných přátel Hlavy a Těla!
----------------
Vím, vím a čekám námitky. Bajka je literární útvar přirovnání přes říši zvířat, ale troufnu si výjimečně narušit zavedená pravidla.
Tělo i Hlava jsou naše vnitřní „zvířata“, která musíme zkrotit a naučit je přátelit, abychom mohli jen tak obyčejně „ být“.
Já „ jsem“ a jsem ráda na světě i přes ochrnuté nohy. Můj život se tím stal velmi bohatý vzájemným láskyplným dialogem Těla a Hlavy!
