Možná si vzpomenete, že v článku Poslední prosluněná procházka do Hoštky jsem si dala předsevzetí, že se zaměřím na vesnice v okolí Roudnice nad Labem, budu si je procházet a hledat v nich různé zajímavosti. Dnes tedy budu pokračovat další trasou. Začnu ve vesnici Oleško, která leží na hlavní trati Praha-Děčín. Rychlík tu sice jen profičí, ale když v Roudnici nad Labem přestoupíte na osobák, vyklopí vás u bývalé vechtrovny se závorami a tabulí Oleško. Do vsi vás dovede novoučký chodník. Hned u prvního stavení poznáte, že v této vsi asi bude legrace.
Oleško je maličká ves s necelou stovkou obyvatel a vyskytnuvší se cizí osoba je sledována. Zřejmě tímto způsobem mi místní obyvatel ochotně podal informaci, že se "trhli", mají svůj obecní úřad a snaží se o obec starat tak, aby se v ní stovce obyvatel dobře žilo. Na návsi je hezká kaplička a jeden z domů je vyzdoben pozoruhodnou freskou. Oleško je známé jako obec sousedící s bývalou vojenskou střelnicí. Ostatně střelnice v lese za vsí je stále a mě provází vytrvalé plýtvání municí, doprovázené pif paf pif paf. Tak trochu paf jsem byla i ve chvíli, kdy z lesa, kam se chodí na houby, vyšla trojice - pes, žena, kočka. Na mou repliku, že jde z procházky se psem a kočkou, žena opáčila, že ne. Je to totiž kocour! :) Po chvíli jsem stála před informační tabulí, z níž jsem zjistila, že činnost armády svědčila místní přírodě tak, že se tu dařilo a snad i daří mnoha druhům motýlů (přástevníku kostivalovém, lišaji pryšcovému ...) i rostlin (šater svazčitý, smil písečný, přeslička zimní ...) a byla tu vyhlášena přírodní památka Písčiny u Oleška. Paradoxně po opuštění prostoru armádou dochází k zarůstání odkrytých písčin a od roku 2006 tu už nebyl spatřen evropsky chráněný sinokvět chrpovitý. Teď však je zima, a tak si zevrubnou prohlídku chráněné lokality necháme na dobu, kdy se bude avizovanými 700 druhy motýlů jen hemžit.
Cesta vede po okraji pěkného lesa a za slunečného počasí se brzy objevuje další vesnice, kterou jsou Libotenice.
Libotenice leží na labském břehu a patří k vesnicím, silně postiženým povodněmi z roku 2002 i 2013. Vám, kdo čtete moje příspěvky, nejsou neznámé. V obci sídlí Podřipská Asociace malířek a malířů kraslic České republiky a já jsem vás s tímto místem seznámila už před třemi lety prostřednictvím galerie kraslic (Galerie kraslic v Libotenicích ), kterou tu mají a každé dva roky pořádají velkou velikonoční výstavu. Kraslici tam má uloženou např. i Dana Zátopková. Letos výstava vynechává, leč po domluvě můžete galerii navštívit. Kromě galerie kraslic tahle malá obec má ještě jinou zajímavost, a tou je barokní kostel sv. Kateřiny z roku 1703. Ze silnice kostel se samostatně stojící zvonicí nemůžete přehlédnout. Je připisován litoměřickému staviteli Octaviu Broggiovi. Po válce byl opuštěn, mobiliář zmizel a byl ponechán napospas vandalům. V roce 1992 se začalo s jeho opravou. Dnes se v něm konají příležitostné koncerty, výstavy apod. Jednou se mi poštěstilo podívat se dovnitř, dnes je však zavřený. Na fotografii si všimněte rysky, vyznačující hladinu vody při povodni z roku 2002. Jinak Libotenice patří k typickým zemědělským obcím kraje "zahrady Čech" s pěstováním zeleniny a chmele. Na návsi mají půvabnou barokní kapličku a při pohledu ze strany od Labe jsem si všimla na venkovskou obec zajímavě vyzdobeného domu. Jestli dáváte přednost vajíčkům z výhradně českých chovů, tak je možné, že si pochutnáváte na omeletách ze zdejšího velkochovu. A teď už zbývá jen vydat se do cíle mého výletu, Hrobců. Cestou jsem na poli viděla párek husic nilských, popásajících se na budoucí úrodě obilí. Hrobce jsou další vesnicí na železniční trati, a pokud byste se vydali na výlet vlakem jako já, nastoupíte tu zase do vlaku a vrátíte se domů, obohaceni zážitky z pěkné krajiny při nenáročné vycházce. V nohách máte asi 7 km.
( Poslední prosluněná podzimní procházka do Hoštky )
