FOTO: autorka

Tři příběhy na 40 slov: Ráno v lese

21. 3. 2019

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Štolbová 21.3.2019 10:17

Ano, skoro slyším a cítím, jako Jitka H. Věrko, díky … ***** ♥

Jitka Hašková 21.3.2019 10:02

Věro, krásné jak dokážeš i vůně a jarní zvuky vyjádřit básnicky, že to člověk skoro slyší a cítí.

Zuzana Pivcová 21.3.2019 09:34

Ty máš tak krásné lesní zážitky, že se mi ani nechce věřit, že "holka" z Prahy dokáže tohle vše potkat, vnímat a zachytit.

Hana Nováková 21.3.2019 09:25

Perem, no perem asi ne, ale to nevadí, vyjádřená jarní příroda v celé své kráse. Díky za 40 slov a na dálku snad i vůni přírody.

Hana Rypáčková 21.3.2019 08:13

Hezké. Tak mne napadlo, že jsem už dlouho nezahlédla lišlu. Málo jezdím autem, z něj jsem ji neplašila, ale zahlédla na poli..Chytala myši jako kočka.

Dana Puchalská 21.3.2019 07:40

Krásný příběh. Udělala jsi mi doopravdy radost. Les mám ráda. Fotka je moc pěkná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová