Nenávidí sport. Přesto jsou v pohodě

Děkuji, Mirku, za vaši reakci, zasmála jsem se ! Jinak platí, jak píšete všichni, všeho s mírou a nejlepší je přirozený pohyb. Pokud sportovat, tak to moc nepřehánět. Bývalá spolužačka se na našem srazu chlubila, kolik kilometrů s manželem denně ujedou a že to mají už jako drogu. To může být. Jezdili po práci, v sobotu, v neděli a ty jejich najeté kilometry se mi zdály přehnané i vzhledem k jejich věku. Na dalším srazu jsme se dozvěděli, že je vdova. Její muž dostal infarkt z těch jejich šílených jízd (vášniví sportovci nechť prominou !)

Vždy jsem ráda cvičila, dokonce na skoro všech spartakiádách, dodnes si denně zacvičím, chodím na procházky a při svém sedavém zaměstnání - pracuji u PC se musím pohybovat.Jinak jsem i ráda chodila do "fitka", do Sokola na aerobik a vůbec si to nevyčítám. Dodnes nemám problémy ani s klouby, záda mi nebolí a cítím se po každém pohynu fit.každý to máme jinak. Moje jedna kamarádka chodí jen do kavárny a tím její aktivita končí a je také zdravá.

Každý ať si dělá, co chce. Sport nahrazuje těžkou fyzickou práci. Aktivní sportovci mají dost často zdraví poškozené. Basketbalisté/ky mají přetížené kyčle a kolena, bývalé gymnastky mívají potíže s páteří.Můj známý, který házel kladivem, ten byl celý pokřivený - páteř a jednu nohu kratší. Ráno cvičím, denně ujdu 10 km pěšky, v létě 20 km na kole, chodím plavat na bazén. Kolektivní sporty nemám ráda, cvičení ve "fitku" - proč bych platila za jakýsi zvláštní pohyb na nějakých přístrojích? Svaly nechávám Pepkovi námořníkovi. Bydlím v horách. Každý rok v létě sem přijede spousta lidí, i starších, s novými drahými horskými koly, funí do kopce a uprostřed kopce mnohokrát zkolabují. Všeho s mírou.

Ve škole v hodinách tělocviku jsem trpěla, měla mindráky z toho, že neudělám roznožku přes kozu, kotrmelec dopředu na hrazdě či „svíčku“ na kruhách. Pohyb ale potřebuji. Je jím chůze, dříve i kolo. V dětství jsem bruslila a lyžovala. Chodit někam cvičit – ani omylem.

Je mi až líto kolik zbytečně energie spálí a kolik peněz vyhodí mladí lidi ve fitkách. Kdyby raději něco udělali pro druhé, něco opravili, postavili, zasázeli či jen uklidili / i po sobě/.

Když jsem si přečetla poslední odstavec, tak jsem se až lekla, že mne odposlouchává tajná služba. Pokud někdo chce sportovat, tak ať sportuje a nevnucuje mi to, prostě sport nesnáším a rekordy staříků a stařenek jsou mi ukradené. Taky nemyslím pozitivně! Myslím totiž třeba na jídlo, čtení, návštěvu galerie a to zase rekordmani nepochopí. No a nejsem tlustá a pohybu mám kolem baráku a zahrady dost, asi mi dá víc zabrat proházení chodníku v půlmetru sněhu než marš s hůlkama.

Nechodim, ani jsem nechodila nikam cvicit, leta jsem byla pruzna a ohebna, mela jsem pocetnou rodinu, zahradu a dum, to mne udrzovalo v neustalem pohybu, dnes mi staci prochazka pokud to muj zdravotni stav dovoli a jestli ma nekdo potrebu fitka je to jeho rozhodnuti.

Teda to jsem nevěděla jaké trauma je pro nesportovce soužití s námi sportovci jeden má až výčitky svědomí.

Je to tak. Nic se nemá přehánět a každý ať se věnuje tomu, co mu vyhovuje. Ale občas nechápu ty nehýbající se seniorky (a tím pádem trochu při těle), že si pořád stěžují, že jsou silné a ne a ne zhubnout. Asi samy nevědí, co chtějí...

Jana: když budete mít pocit, že už je to moc dlouhé, tak vždycky můžete začít sportovat a pokazit si to.... :-)