Jak jsem se stal genealogem

Pane Františku, máte můj obdiv, čím vším jste se prokousal. Přeju trpělivost a hlavně úspěch při dalším pátrání.

Pane Františku, začala jsem jako vy - studiem starých dokumentů mého dědy. A prokousala jsem se postupně až do roku 1685, a to mám zpracovány obě linie - po otci i matce, protože mě bylo líto jít jen po jedné. A taky mne hnala zvědavost, co zjistím... Je to práce zajímavá, skoro detektivní, ale velmi náročná na pozornost a na čas. Jednou jsem se vydala špatným směrem a studovala málem půlku rodokmenu úplně cizího člověka ! Snadno se dostanete na zcestí… :-)) Je bezvadné, že dneska se dostanete z pohodlí svého obýváku do matrik. Bohužel, vkládání jde pomalu, a tak leckde se musí hledat jiná cesta.

V knize Královraždy od Miroslava Ivanova jsem se dočetl, že můj předek asistoval při popravě Dalibora z Kozojed. Hezké!

Držím palce a smekám před vaší cílevědomostí a trpělivostí.

Re pí Kosťunová/ Mám zpracovánu částečně i linii matky cca do r.1800, rozpracován rodokmen manželky, kde se pohybji cca kolem počátků let 1600 a pracuji na větvi , která odešla počátkem min.století do Ameriky za prací. Pořád mám co dělat. :-)

I můj manžel vytvořil rodokmen, dále jsme ho s arciděkanem Janem Uhlířem z chrámu sv. Barbory a dalšími prohloubili asi do 16 století. Čím víc lidí se o to zajímalo, tím to šlo rychleji a hlouběji. Dostalo nás to do zajímavých situací, které bohužel už nikdo nemůže zodpovědět. Škoda, koloběh života je nezastavitelný a nepředvídatelný. Závěr vašeho článku mě dojal. Děkuji za hezké čtení