Pacientský příběh: Umělý vývod ji vrátil do života

Článek jsem četla. Ale musela jsem si četbu rozdělit na několik dílů. Šel mi z toho mráz po zádech. Moje bývalá kolegyně tuto bitvu před 30 lety bohužel prohrála. Bylo jí 35 let. Je víc než dobře, že medicína pokročila. Držím palce a smekám pomyslný klobouk.

Jednu statečnou tu na portálu také máme, vyprávěla nám to před lety, ale nebyla samozřejmě tak mladá jako paní z tohoto příběhu. Vážím si nesmírně každého, kdo dokáže takhle žít, včetně jeho blízkých.

Teď jsem takový silný příběh četla s pohnutím. Měla jsem velmi dobrou známou, která už bohužel není mezi námi, měla také umělý vývod a byla nesmírně statečná. A lidé co jsou poměrně zdraví se utápí v žabomyších válkách a malichernost ech. Rodina a pud sebezáchovy, touha žít dokáží někdy udělat divy.

Úžasný příběh, který jsem si přečetl s tlukoucím srdcem! Sice „každý má něco“, ale toto je naprosto mimořádný sled událostí a zdravotních stavů. A to ještě v rozmezí od 16 do 35 let. Co tu pomáhalo? Neuvěřitelný pokrok medicíny, výborný současný životní partner, ale především – aspoň doufám: nekonečná chuť žít, překonat to, nebo aspoň to, že nu se říká „aktivní adaptace“. přizpůsobím se tomu, co nemohu změnit, a to tak, abych měl pokud možno ještě pořád kvalitní život. Škoda že tu nepíšete o tom, zda a jak s tím Vlaďka bojovala. Podle příběhů, které znám, je nejdůležitější chuť vyhrát, poprat se, nevzdat, ujistit se, že to zas bude dobré, prostě především si pomáhat sama. Moc by mě zajímalo, jak V. celá ta léta s nemocí a jejími zákeřnostmi prožívala. Můžete mi napsat i přímo – oldrich.cepelka@tima-liberec.cz. Moc díky za tenhle článek s dobrým koncem!

Dojemný příběh a přeji hodně zdraví. Ještě hodně krásných dní a porozumnění od přítele.

Smutné, ale ze života, snad už to bude jen a jen dobré .... hodně zdraví a pevnou vůli