Ze života mizí rituály. A to je špatné

Každý máme v tomto příspěvku vlastní poznání, zkušenosti z minulých dob. Časy se mění a těžko někomu předepisovat nebo určovat jak se v které situaci má postupovat.Také bych byla ráda, kdyby vnuci byli pokřtěni, je to ovšem věc rodičů. Byla jsem vychovaná v rodině kde se určité tradice dodržovaly, kdy jsme se rozloučili a poděkovali za vše. Připadalo mi to normální a také ještě pamatuji pohřební průvody a spoustu lidí které je doprovázely. Je soukromou věcí každého člověka aby si zařídil a oslavoval či oplakával, jak on chce a uzná za vhodné.

Milý pane Komárku rituály jsou správné pokud jsou dobrovolné tahání malého dítěte na pohřeb mi nepřijde ani správné ani dobrovolné.

I já s Vámi pane Rostislave naprosto souhlasím. Ale mám také potřebu se o tom víc rozepsat, na to ovšem musím napsat asi celý článek...

Pane Rostislave, vyjádřil jste to naprosto přesně a jednoduše. Souhlasím.

Tak jsem si pěkně početl. V diskuzi se ukazuje, jak každý vnímáme zvyklosti jinak. Mně netěší, že křtíme knihy, hudební nosiče, ale děti ne. Že nevypravíme pohřeb blízkému člověku, dokonce ani nevyzvedneme v krematoriu jeho popel, ale zřizujeme hřbitovy pro psy a zlobíme se, když kněz odmítne sloužit zádušní mši pro našeho Azorka. A zdá se, že nás tento moderní svět semele.

Ano, pohřby jsou opravdu smutné i traumatizující záležitosti. Ale neumím si představit úmrtí v rodině bez pohřbu. Bez toho opravdu posledního rozloučení, bez toho setkání s dalšími členy rodiny a případně se společnými přáteli při při obřadu. Myslím, že je to i vyjádření úcty k zemřelému, že mu přijdeme dát to poslední sbohem. Ale uznávám, že každý to máme jinak.

Pani Skopanová mně připomněla bratrance z manželčiny strany, který u nás byl před chvílí. Je Velikonoční pondělí. Nejen v naší rodině, kde v jednom RD žijeme 4 generace a Velikonoce jsou pro nás rituálem-tradicí / nebereme to jako náboženství/ , ale i v okolí je to tradice chodit za děvčaty. Bratranec se pohoršoval nad tím, jak někdo může v 21. století ještě chodit mrskat děvčata. Je to prej trapárna - a to má bratranec 66 let. V naší rodině se rituály dodržují. Jedno za pět let setkání bratranců a jejich rodin ( cca 120 lidí na srazu ), velké svatby s rituálem pečení koláčů, vítání novorozeňat, oslavy narozenin, novoroční setkání v rodině napříč generacemi a další. Je to o tom, že člověk se cítí součástí něčeho a je spokojený. I vy co zde jste proti rituálům, vlastně stejně sem chodíte na i60. A po pravdě si odpovězte - proč? Je to pro vás takový malý rituál - být součástí něčeho. A stačí k tomu jen napsat jaké je u nás zrovna počasí a co právě děláme. Už to je rituál.

Ritualis - obřadný, obřad. Ale to slovo mne odpuzuje. Není pravda, že dnešní doba odkládá rituály. I předchozí doba rituálům - v tom smyslu, jak o nich píše autorka - nepřála. Velká svadba? Kdo na ni měl a kdo na ni má? Velké křtiny? Kdo se vůbec nechával a nechává pokřtít - ČR je země neznabohů, velký pohřeb? - ekonomický, podle zákona o pohřebnictví stojí deset tisíc. Svadbu jsem měla malou, jen já, manžel, svědkové a rodiče. Když manžel zemřel, nedělala jsem žádný pohřeb, žádný kar, neměla jsem na to. A co se týká mého pohřbu, chtěl jsem svou tělesnou schránku po své smrti věnovat vědeckým účelům. Ústavu patologie při lékařské fakultě. A víte, co mi odpověděli? Že bydlím daleko. Podle nějaké nové vyhlášky MZ musí ta mrtvola bydlet max. 100 km od ústavu patologie. A dále, co je to "velká rodina"? Když každý má max. 1 dítě? V mém životě jsou rituály: ráno vstanu v 7,30 hod. provedu hygienu, sprchuji se studenou vodou, cvičím, snídám a jdu buď pěšky nebo na kole udělat "kolečko bláznů". Pěšky 5 km na kole 15 km. Pravidelně v sobotu ráno chodím plavat. A tak si někdy říkám, že dodržování "rituálů", jestli to není tak trochu pakárna. Život nesmí být nalajnovaný.

Souhlasím s Janou S. Pro mě je KAŽDOranním rituálem vyčištění zubů, s následnou dezinfekcí frťánkem meruňkovice z Moravy, zapít vlažnou vodou s citronem a to je vždy start do nového dne. Jinak je pro mě rituálem, kdykoliv navařit, napéci a když se sejde rodina, je to ten nejkrásnější rituál. U nás nemizí.

Rituály nejsou jen pohřby a svatby, kdy se sejde spousta lidí, kteří se jinak nepotkají. Rituálem je každé jednání člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech. Rituálem je třeba čtení novin u snídaně, pravidelná ranní či odpolední káva nebo jiná drobná činnost. Prostě rituál nemusí být jen obřad.