Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů
Ilustrační foto: ingimage.com

Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů

30. 4. 2019

Syn či dcera se rozvedli a našli si nové partnery s dětmi. Babi, dědo, to jsou tvoje nová vnoučata. Tu větu slyší čím dál více lidí. Jak se k nim postavit? Brát je stejně jako vnoučata vlastní? Jde to? Je to třeba?

Tyto otázky přináší současný velmi častý jev, takzvané patchworkové rodiny. Tedy rodiny, které jsou pozoruhodně poskládané, jako by byly sešité z kousků.

Jana bude slavit pětašedesáté narozeniny a řeší kvůli toho delikátní problém. Koho pozvat a koho ne? Její rodina je totiž patchworková a ne každý se v ní snese s ostatními. Její syn je rozvedený. Z prvního manželství má dvě dcery, Jana je tudíž dvojnásobnou babičkou. Dcery jsou na tátu naštvané a říkají, že na oslavu přijdou jedině, když přijde i maminka.

„Já je v podstatě chápu, a tak jsem bývalou snachu pozvala také. Vždy jsem s ní dobře vycházela a štve mě, že ji syn opustil. Ten rozvod byla jeho vina,“ říká Jana. Jenže bývalá snacha má dítě s novým mužem. Takže přijde i s ním. Zároveň dorazí Janin syn se svou novou partnerkou, jejími dvěma dětmi z předchozího vztahu a dítětem, které mají spolu. „Orientujete se v tom ještě? Já už téměř ne. A představte si, všichni mi říkají babičko, i ti, se kterými nemám nic společného, nejsou z mé krve. Navzájem se ty děcka moc nemusí. Dost se pomlouvají za zády navzájem, soupeří spolu. Někomu možná taková velká pomíchaná rodina může připadat zábavná, ale mě to nebaví. Očekává se ode mě, že se budu všem dětem stejně věnovat, ale mě to unavuje. A k těm, které syn vyženil, vůbec nic necítím. Navíc jsou to dost rozmazlení spratci,“ uzavírá Jana.

Vůbec nejde o výjimečnou situaci. Takové zmatky jsou v rodinách kvůli častým rozvodům poměrně běžné. Jenže lidé vyššího věku, tedy ti, kteří jsou v těchto rodinách v pozici babiček a dědů, natož dokonce prababiček a pradědů, příliš ten současný zmatek mnohdy nechápou. Nebyli na nic takového zvyklí.

„Moje máma odmítá hlídat syna mé nové partnerky. Já jí vysvětluju, že ho beru jako svého, ale ona tvrdí, že ho jako svého vnuka nikdy brát nebude. Připadá mi to od ní sobecké a nefér,“ říká jednačtyřicetiletý Martin. Jenže jeho matka to vidí takto: „Absolutně nechápu, proč bych měla být připravena pečovat o dítě ženy, která rozvrátila manželství mého syna. Vím, že ten její chlapec za to nemůže, ale pro mě je to cizí dítě. Mám svůj život, svůj program a nechápu, proč se ode mě očekává, že mu mám být babičkou.“  

Co člověk, to jiný názor. Jenže právě to nyní přináší v rodinách časté neshody. Není divu. Lidé, kteří jsou nyní v seniorském věku, se tak často nerozváděli, jako je nyní běžné. Tudíž nebylo ani běžné, aby se v rodinách vyskytovalo tolik dětí s různými matkami a otci.

„Děti, které vyrůstají v patchworkových rodinách, to nemají jednoduché. V těchto rodinách vřou emoce jako zlost, žárlivost a závist ještě intenzivněji než v normálních rodinách,“ uvádí psycholožka Jiřina Prekopová, která se tomuto tématu věnuje ve své knize s názvem Jen v lásce přežijeme. A dodává: „Nebezpečí konfliktu nově vzniklé rodiny s rodinami původními je dostatečně známým faktem. Prarodiče na obou stranách mají často zcela jinou představu o tom, co je pro nově založenou rodinu dobré nebo potřebné, a tím je zaděláno na řadu problémů. Zárukou pokojné atmosféry v nové rodině vzniklé po rozvodu je princip rodinné hierarchie. Druhá žena má přednost před ženou z prvního nezdařeného manželství. Ale pokud vzešly z tohoto starého systému děti vyžadující péči, mají tyto děti před nově vybudovaným systémem přednost,“ vysvětluje světově uznávaná odbornice na mezilidské vztahy.

V takových složitých vztahových slepencích zpravidla nejvíce trpí děti a hned po nich jejich prarodiče. Příkladem je jednasedmdesátiletý Karel z Ostravska. Jeho dcera se rozvedla a vzala si muže s dcerou ve vlastní péči. Z prvního manželství má dvě dcery. „Ty holky spolu neuvěřitelně soupeří. Bojují i o mou pozornost. Jednou přišly všechny a já každé dal stejnou čokoládu. Moje dvě vlastní vnučky se naštvaly, že jsem dal stejnou čokoládu i té nevlastní. Řekly, že je mám rád stejně jako tu cizí holku. Pak jsem jednou na Vánoce poslal dárky jen jim. Té dívce ne. Přišlo mi, že má své vlastní prarodiče, tátu, že přece nejsem povinen cizí holce pořád něco dávat. Dcera mi vynadala, že to bylo neslušné. Nechce se mi takové věci řešit, nebaví mě to. Přiznávám, že tu dívku nemám moc rád. Není mi sympatická a nechápu, proč bych k ní měl něco cítit. Je to dcera cizího muže, kterého si vzala moje dcera,“ vysvětluje Karel své pocity.

Některé děti nyní mají za život i několik nevlastních otců či matek. A také nevlastních sourozenců. Někoho to obohatí, jiného to zdeptá. Psychologové upozorňují, že pro tuto generaci, která vyrůstá v různě se rozpadajících a zase nově tvořených rodinách se složitými vztahy, bude takový model soužití běžný. Budou považovat za normální, že do jejich života vstupují noví nevlastní tátové, noví nevlastní sourozenci. Ale lidé dříve narození to už zřejmě nepochopí. Pro ně je to spíše příklad selhání než něčeho zábavného či dokonce vzrušujícího. A hrát si na babičky a dědečky cizích dětí mnoho z nich prostě nebaví.

rodina
Hodnocení:
(4.3 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Mesarčová
po rozvodu jsem si našla vdovce, který byl již 4násobným dědečkem. Mé rozhodnutí s tím žít znamenalo přijmout jej s celou jeho rodinou, a to nebylo v některých případech vždy fajn. Je mi 57 a nechci už dělat věci, které mi nejsou vhod, už neplýtvám energií ani časem. Vše je o domluvě, nadhledu, pokoře. Mám zásadu, srdce dítěte si nekupuji. Nabídnu mu své já, snažím se být fér, ať je to vnouče od přítele, nebo mé. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi na mém vnoučeti více nezáleží. Jistěže je mi bližší a odpuštění se mu ode mne dostává snáz, když pozlobí. Vnouče od přítele mne vlastně tolik zasáhnout nedokáže, nemám u něj snahu pronikat do výchovného a citového modelu jeho rodičů.
Soňa Prachfeldová
Také mám nevlastní a nemám s tím problém.
Hana Rypáčková
Pro někoho je problém všechno, pro někoho s otevřeným srdcem nic. Záleží na rodině, výchově, vztazích a zdravém rozumu.
Zdenka Jírová
V článku jsou zviditelněny složité vztahy v dnešních rodinách. Není to mnohdy moc veselé. Já takový problém naštěstí nemám, ale chápu to. Že mohou nastat komplikované vztahy v rodině, není ale jen doména dneška, humorně ji podal už Vlasta Burián ve scénce " Jak jsem stal vlastním dědečkem". Pokud se chcete i v tak vážné situaci pobavit, najděte si ji na internetu. Poslouchala jsem ji nedávno v Country radio.
Ondřej Hrubý
Moje máma vychovává bráchovi dceru protože byl fetak. Teď když se dal do kupy tak místo toho aby se to s dcerou snažil dohonit. Tak dává naší mámě na hlídání kluka kteryho vyzenil. Máma nemá vůbec čas na svůj osobní život. Navíc jeho žena otěhotněla. Takže za pár měsíců tam bude mít na krku i to další dítě. A můj dvouleté syn má prarodiče skoro jako cizí lidi protože na něj už babičce a dědovi čas nezbyl.
Hana Rypáčková
Pobavila mne situace slavení narozenin v knize Marty Davouze/bývalé Železné :Dům v Bretani
Marie Faldynová
Taky si myslím, že děti jsou ti poslední, kdo za rozvody a nové sňatky můžou. Kamarádka podporuje nejen svá vlastní vnoučata, ale i ty z druhého vztahu. Vždycky jí pochválím, že to jsou nejlépe uložené peníze!
Marie Lašáková
Moje rozvedená dcera si vzala muže se třemi holčičkami, sama už měla dva chlapce. Holky žijí se svou maminkou, ale každý druhý víkend jsou u táty. Teď už povyrostly, ZŠ navštěvuje už jen ta poslední. Jejich táta se jim věnuje maximálně, co to jde a moje dcera nedělá rozdíly mezi svými dětmi a jimi. Holčičky jsou milé, říkají mi babi a chtějí, abych jezdila na návštěvu když tam jsou. Klukům se stýská když jsou sami a těší se, až holky přijedou. To je výsledek přístupu mé dcery, která tak náročnou výchovu zvládá, opravdu ji obdivuji, samozřejmě i jejího partnera.
Milada Kánská
Moje sestra má syna,který má s bývalou přítelkyní dvě dcery,14 a 11 let.Bývalka má ještě jednu holčičku,sedmiletou,s Romem.Žije s dětmi sama,tátové se moc nestarají,a tak sestra děti bere na víkendy,na svátky,na výlety,platí jim školní výlety a letní tábory.Všem.Ta nejmenší svoji "babičku"nade vše miluje.Hezky se učí a je moc hodná,i když hodně akční...Sestra vždycky říká,že v dobrém srdci je místa dost pro všechny a že ta malá si to sama nevybrala,nechce být až ta poslední v řadě,odstrčená.Myslím,že to zaslouží obdiv.Samozřejmě že matka je mírně řečeno dost nezodpovědná,ale co už...Děti jsou na světě a zaslouží si lásku a zájem.
Věnceslava Černá
Od dětství žiji v takzvané patchworkové rodině. Kombinované rodiny tady byly od nepaměti. Nejdůležitější je jednat na rovinu a nepřetvařovat se. Vždycky všechno praskne. Nakonec mi pomáhají i mí nevlastní příbuzní, protože já jim taky. Děti poznají, kdo je má rád. Všechno je o lidech. Nemá cenu dávat dohromady lidi, co se nemusí. Mě to potkalo jen na svatbě. Obsluha dostala zákaz nalévat tvrdý alkohol. Díky tomu všechno dopadlo dobřea neskončili jsme v hádkách a s ostudou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.