Proč jsou vzpomínky důležité: zamyšlení nad životem

Děkuji za článek, s jehož myšlenkami se ztotožňuji, i když mé vzpomínky jsou již jiné.

Sice starší, ale moc pěkný článek.

Hezký článek,který i mě donutil,přenést se do dětských a bezstarostných let.Bydlím na venkově a proto celý den v přírodě.A naší lahůdkou byl také šťovík ,jak píše Lidmilka a sléz,říkali jsme tomu tvarůžky a je to léčivá bylina.V tuto dobu jsme chodili sbírat jahody do prutníků,které byly nasázeny všude kolem.S konvičkami plnými voňavých jahod jsme se vraceli domů.Po žních zase skákali ve stohu slámy a po sklizni brambor,dělali ohníčky a opékali brambory.Pusy černé,ušmudlané,ale byli jsme šťastni.Mohla bych zde popsat řadu lumpáren,které jsme prováděli,což dnešní děti skoro neznají.Myslím si,že naše generace měla opravdu šťastné dětství.

Také se mi moc líbí Vaše vyprávění pane Jiří, ve skromnosti prožité dětsví a mládí a občas výprask za lumpárny, souznění s přírodou, je na co vzpomínat. O tohle jsou mladé generace v tomto hektickém konzumním údobí ochuzené. Je to vývoj bohužel ne vždy k lepšímu. K lepším vztahům bohužel neprospívá.Také jsem moc ráda poslouchala vyprávění babičky, její klid, láska a vyrovnanost mě do dneška fascinují.

Pane Jiří, krásné vzpomínky na dětství jste popsal. Ano, tak jsme žili, tak jsme vyváděli a zlobili. Jedli jsme moruše, šťovík a ze pšenice dělali žvýkačku...a hlavně jsme zažívali dobrodružství.

Moc hezký a pravdivý článek. Mám podobné vzpomínky, i když víc" holčičí". ale lumpárny jsme dělaly také. I ty úrazy jsem zažila, mám na ně dodnes trvalé vzpomínky na kolenou. Nechápu, že dnešní děti nic neláká ven, zažít si ty hry na indiány doopravdy, ne jen na počítači. Já už neviděla kopat kluky na plácku ani nepamatuji, za nás to bylo běžné. Ani holčičky s kočárky a panenkami nevidím. Opravdu nevím, na co budou vzpomínat.

Hezký článek. Čím jsem starší / 58 let /, tím více vzpomínám na dětství. Doma jsme byly 3 sesty jako od Čechova. Tatínek byl obuvník a maminka dělnice. Neoplývali jsme přepychem. A přesto bylo mé dětství šťastné. V zimě se zatopilo v kuchyni v kamnech až byl tál rozžhavený do červena. Všechny tři jsme skočily na guač v kuchyni a k nám se přidali rodiče. Vyprávěli nám o jejich dětství. Taťka vyprávěl jaké dělal lumpárny, jak ho jeho otec za to trestal. Maminka zase vyprávěla o svém velmi smutném dětství. Bída, hlad , byla nucena sloužit již v 10letech u židů. Potom válka, totální nasazení. Poslouchaly jsme a ani nedutaly. Moc ráda na ty večery vzpomínám. I já svým vnoučatům vyprávím o svém dětství. Neměly jsme / my 3 děvčata / žádné dnešní vymoženosti. Ale měly jsme spoustu kamarádů z ulice a podnikali společně výlety, soutěže a dokonce volbu " MISS ulice ". Vnoučata poslouchají a také jejich rodiče. Dnešní děti jsou o hodně ochuzeni. S vnučkou, když u mě spí, si ráno ještě zalezeme do postele, uděláme si snídani / já tomu říkám pelíšek / a vyprávím. A moc ráda !

Moc pěkně jste to napsal - vzpomínky jsou opravdu důležité. Jako děti jsme ani nedutali, když se dědeček s námi dělil o ty své...

Máte pravdu a moc se mi to líbí.

Máte pravdu,vzpomínky na dětství nás někdy dokážou dostat ze špatné nálady,ale s těmi dnešními dětmi nemáte pravdu,i oni budou mít své vzpomínky a určitě nebudou jen špatné.Vaše povádání se mi líbilo.Děkuji.