Když jsem před pár lety navštívila Galerii Jana Saudka v Celetné ulici, užila jsem si to. Venku pršelo, šla jsem tam cíleně a sama. V tichém rozjímání jsem strávila dost dlouhou chvíli. Nikdo mě nerušil, mohla jsem si procházet expozici všemi směry, jak mě napadlo…
Nejsem odbornice na umění. Nechávám ho na sebe působit zcela spontánně a nepodléhám žádným uměleckým trendům. Zvláštním kouzlem mě však přitahovaly fotografie s podtitulem „sepiově tónované a ručně kolorované“. Nevím přesně, co je to sepiové tónování, ale kolorovanou fotografii znám důvěrně. Silně mi připomíná dětství…
Moje maminka je vyučená zubní instrumentářka. Jejím dívčím snem bylo malovat na porcelán. Ale brzy se vdala, starala se o nás a svůj život plně podřídila rodině. Aby pomohla tatínkovi s rodinným rozpočtem, pracovala v domácnosti. A mimo jiné také nějakou dobu kolorovala fotografie.
Koncem šedesátých let to byla služba, kterou lidem nabízelo tehdejší družstvo invalidů Fotografia. Už jako dítě jsem nemohla pochopit, jak si někdo může nechat ručně vybarvit svoji svatební fotografii, chlapečka s vláčkem nebo jelena v říji. A ještě si to zarámovat a pověsit nad postel. Nelíbilo se mi to, ale maminku jsem obdivovala, jak pečlivě nanášela barvy špičatou pastelkou a potom je opatrně vatičkou namotanou na špejli rozmazávala do ztracena. Pracovala od rána v kuchyni u stolu. V poledne přikryla své „nádobíčko“ starým ubrusem a šla nám uvařit oběd.
Tak se několik let na našem kuchyňském stole střídala rajská omáčka, domácí úkoly, tatínkovy nažehlené košile i černobílé nevěsty s kyticí, které čekaly, až se rozzáří barvami.
Až tenkrát v galerii jsem se dozvěděla, že nejslavnější český fotograf vykoloroval svoji první typickou fotografii už v roce 1951. Jeho díla od té doby dosáhla věhlasu a jejich hodnota se vyšplhala do závratných výšek.
Fotografie kolorované rukou mojí maminky už dávno skončily někde v kontejneru, v lepším případě na půdě. Přesto bych jí u příležitosti dnešního Svátku matek chtěla poděkovat za všechny ty barvy, které vnesla do mého života. Pro mě totiž nikdy nevyblednou...
Hezké vztahy nejen k maminkám vám přeje
HŠ.
