Foto: autorka

Malinový brambory

22. 6. 2019

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 22.6.2019 20:14

Blance děkuji za staý recept. Přidávám se k Zuzce - brambory na loupačku, máslo, tvaroh - dodnes oblíbené, dá se tedy říci že u nás po generace.

Zuzana Pivcová 22.6.2019 19:36

Taky hezká hrátka s češtinou. Naše maminka milovala brambory na loupačku s máslem a tvarohem. Moc hezké vyprávění, díky.

Zorka Horká 22.6.2019 14:33

U nás frčely i se slupkou :-))

Věra Ježková 22.6.2019 14:14

Blanko, napsala jsi to hezky. O malinových bramborách jsem nikdy neslyšela. Nové malé brambůrky jsou úžasné. (Já bych nemusela tu obalovanou cuketu, spíš bych si je dala s tvarohem, nebo jen s máslem a cibulkou.) Pamatuji, že v dětství jsem měla ráda „rohlíčky“.

Dana Puchalská 22.6.2019 13:15

Ano. Mňamka číslo 1. Ty že zahrady respektive z pole jsou nejlepší.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová