Spočítáno, potvrzeno: Single senioři trpí

Paní Kobylková, celý život jsem pracovala hlavou na Karlově univerzitě. Mám důchod přes 11 tisíc, je to můj jediný příjem. Bydlím v malém bytě, do menšího už jít nemůžu. Kdybych před lety nevyužila možnost koupit si za přijatelnou cenu byt do osobního vlastnictví, s důchodem bych sotva vyšla. Našetřeno samozřejmě něco mám, ale neumím si představit, že bych z úspor musela každý měsíc vybírat. Přiznám se, že jsem v uplynulých letech zcela nezodpovědně jela několikrát na zahraniční dovolenou. Váš návrh, aby se lidé přestěhovali ve stáří do menšího města, mi připadá, mírně řečeno, velmi necitlivý. Jakož i celý váš komentář.

Libuško, máte pravdu. Musíme si také uvědomit, že po revoluci obyčejní lidé jako třeba moje rodiče, neměli vůbec ponětí o tom, co bude dál a co by měli rychle dělat, aby se na stáří zajistili. A neměli ani finance, které by zúročili. Netušili, že pro ně může být paradoxně hůř. Zažili sice měnu v r. 1953, ale po roce 1989 očekávali, že bude naopak lépe. Pro ně už ale bylo v tomto směru opravdu moc pozdě. Já také souhlasím s jejich podporou. A nejvíc mě vadí rozdíl v důchodu ženy a muže. To je tak strašně těžké dorovnat důchod ženám, aby nebyly oproti mužům diskriminovány? Ono by to šlo, ale kdo by se chtěl této skupině věnovat?

paní Kobylková , co celý život dělali? makali , platili , nakupovali, platili děti , oblečení atd ...a to co ji zbylo šetřili. A vy si myslíte , že z platů 900,- 2000,- cca tehdejších platů ušetřili pro dnešek milióny? Mě je dneska 50 , nevzala jsem si žádného boháče , žijeme celý život taktéž z ruky do huby jak se říká , a to nemám úplně malý plat . Vše se stále zdražuje a není z čeho moc šetřit . Myslíte si, že mám dělat ve dne v noci až to se mnou šlehne , abych měla o pár tisíc víc ? Ne , přece život není jen o vydělávání peněz až do padnutí . Pak dopadnu jako ti senioři dnes , Celý život makat , a pak mít minimum. Protože to, co dnes ušetřím a uspořím , za 15- 20 let nebude nic , a další generace bude tvrdit , co jsme selý život dělali.

Slávko, kolik vám je let? Že víte, kde tihle senioři udělali chybu? Po revoluci jim bylo okolo padesáti, to byl tehdy předůchodový věk. Stát jim celý produktivní věk sliboval, že se o ně postará. Investovat nebylo kam a po revoluci to bylo velmi rizikové. A nynější senoři v nouzi měli být už tehdy v obraze, kam půjde doba?

Takovým lidem příspěvek na bydlení patří a neměli by se za pobírání stydět. Osmdesátiletí a starší si asi moc našetřit nemohli a stěhování je v mnoha případech nad jejich síly.

Ano, je to hrozná situace, ale také se nabízí otázka, co po celý život dělali, kam investovali peníze, že si alespoň brzy po revoluci byt nesehnali, nekoupili, lidé hodně peněz utratí na dovolené, dárky a pod. a pak se na stáří diví. Také je možnost odstěhovat se do nějakého menšího města, kde na nájem v pohodě budou mít, takže : případ od případu a nedá se všechny jen litovat, spousta z nich si nebyla ochotná šetřit, tak teď to musí řešit.

V Praze je opravdu bezvýchodná bytová situace pro singl seniory a nikdo se jí nezabývá.