Muži mají nejradši domácí puťky

Takže abych to vlastně shrnula, znám holky...v mém věku samozřejmě....co jim bylo zakázáno přivydělat si u Avonu, zvýšit si kvalifikaci a tím pádem si polepšit na platě, dojíždět do práce, poněvadž by nebyl až takový přehled, nějaký ten důvod se vždycky našel. Někdo to skousne, aby byl klid, někomu jednou ta trpělivost dojde a řekne si, že takhle už ne. Ten výraz muže, kdy mu docvakne, že ta blbá kuchařinka se trhla a to nadobro, ten by se měl fotit a lepit na plakáty pro výstrahu. A když potom muž za x let není schopen si najít a udržet další vztah, docvakne mu další věc. A sice ta, že kdyby svojí ženě dopřál nějakou tu malou svobodu, cítila by se ve vztahu daleko lépe a nemusel by později denně řešit, co bude jíst a kdo mu uklidí. I ta nejenergičtější ženská jednou baterky vybije a spokojeně si zaleze k televizi. Ovšem...muž se většinou takříkajíc cítí na koni, že ženská se má držet doma u rodiny a lehko pro to najde stoupence z řad příbuzných.....

Ze dvou vztahů vím, že /a možná jsem si vybrala po rozvodu zase totéž podobného, co jsem dřív měla doma/ někteří muži skutečně preferují partnerku, kterou doma bezpečně najdou po návratu z práce u plotny. Která se nijak neprosazuje a nelpí na tom, mít nějaké koníčky, svůj volný čas a svoje známé. Berou to asi jako takovou bezproblémovou jistotu. Tyto dva vztahy mi nevydržely. Respektive skončily, protože se mi v nich žilo nesvobodně. A nejsem z těch, co potřebují permanentně lítat okolo, kašlat na rodinu, lovit známosti na jednu noc. Jen si prostě myslím, že by každý měl mít něco, co dělá rád, co ho baví. Ne každá ráda na zápraží vyšívá ubrusy. Za některými aktivitami se prostě z baráku musí. Ženská, která se nemůže zdržet v práci, na nákupu, nemůže jít volně za kamarádkou, aniž by to partner schválil poté, co mu to poslušně nejlépe předem nahlásí a tím ho takzvaně požádá o laskavé svolení, je politováníhodná ušlápnutá chudinka. Lépe se mi tedy žije samotné z vlastní vůle, neb mi nikdo nekecá do toho, co by pro mě bylo nejlepší a co mám dělat. Když na to přijde, nemusím dělat vlastně nic. Když se mi nechce. Pokud žena psychicky a finančně zvládá být sama, je to terno pro ni i okolí. Vyklepanou chudinku, dívající se co pět minut na hodiny, neustále kolegyním opakující, že už vážně musí domů, si těžko kdo zvolí za fajn kamarádku. A když to tak vezmu, platí to i o původním vztahu k původní rodině. Holka, které nebylo důvěřováno a byla pouštěna maximálně do školy a na nákup, těžko získá takový rozhled, aby v budoucnu nekápla na blba, co ji přiváže k domácnosti, aby zakryl nějaký svůj mindrák aby aby náhodou nezjistila, že by jí bylo lépe bez něj....

"Ženy přemýšlejí, proč jsou jejich muži takoví. Jsou prostě morousové? Lenivci? Nebo žárlí a je jim nepříjemné, že jejich partnerky jsou někde samy?" Těmto přemýšlejícím ženám bych ze srdce přála proměnit se v malou mušku a podívat se, jak příjemný, milý, pozorný, ........, umí být ten "jejich" "morous, lenivec, žárlivec" například v lázních, nebo když se jen na čas dostane z dosahu a doslechu své "milované ženušky" :-) :-) :-)

Popisovaná manželství musejí být strašně nudná, nepříjemná...Dovedu si to asi představit, znala jsem jedno takové. Připadalo mi to jako nějaký patriarchát, o kterém jsme se kdysi ve škole učili v dějepise. Zaplať bůh, že se taková forma přežila. Oponovala bych v tom, že mají nejradši domácí puťky. Spíš naopak - čím větší "potvora", tím to za ní chlapy víc táhne. Kór když mají doma tu puťku - rozumněj nemastnou, neslanou, submisivní, případně ještě po všech stránkách nešikovnou ženskou. Docela chápu, že puťky, ať už v ženském nebo mužském provedení nemůžou nikoho bavit ani zajímat, leda snad nějakého podivína/ku nebo úchyla...

Myslím, že ten nadpis je záměrně polemický. Vždyť co manželský/partnerský pár, to naprosto jedinečný, originální vztah. Mé kamarádky žijí ve spokojených manželstvích a každá má svůj životní styl nastavený úplně jinak. Někdo je zvyklý být všude ve dvou, někdo potřebuje víc osobní svobody, někde to je na střídačku podle situace. Nedovedu si představit, že bychom se s manželem omezovali ve svých zájmech resp. že bych kopírovala jeho život/rituály. Nejen že by to nechtěl, ale ani by si mě nevážil.

Čestný pionýrský, ten můj ne. Celý život byl velmi aktivní, a kdyby dnes neměl omezující zdravotní problémy, byl by jistě stále aktivnější než já. Trávím s ním čtyři dny v týdnu, zbylé tři jsem doma. Fandí všemu, co dělám, v posledních letech mým aktivitám na íčku. Máme zájmy společné i každý své vlastní. Někdy si o svých setkáních a zážitcích vyprávíme, což nás vzájemně obohacuje. Je samozřejmě rád, když jsem s ním doma, uvařím, uděláme si hezký večer nebo si jen tak spolu jsme. Nejsem žádný větroplach, ale jako puťka bych u něj určitě neobstála.