Foto: archiv autorky

Jak jsme slavili

1. 7. 2019

Můj příběh

Autor: Zdenka Jírová

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 2.7.2019 20:08

Tak ať se Bezince dobře daří. Kamarádka má Sissinku. Našla ji opuštěnou v Rakousku a zrovna ten týden viděla film o vévodkyni Sissi. A prý je taky tak zpovykaná, jen ten kníže ji ani nechybí.

Soňa Prachfeldová 2.7.2019 17:39

Jak se říká, všude dobře, doma nejlíp, když obsluha a jídlo nestojí za nic. Všem ve vaší rodině dodatečně vše nejlepší a Bezinka je krásné jméno pro malou kočičku.

Zdenka Jírová 2.7.2019 00:17

Kočička dostala jméno Bezinka, protože byla v bezinkovém křoví nalezena. Je miláček, hravě si poradila s písečkem, miskami na jídlo a vodu a dceru zřejmě považuje za svou maminku, jak se s ní mazlí.

Marie Seitlová 1.7.2019 21:50

Krásné koťátko.

Libor Farský 1.7.2019 21:41

No jo, roztomilé k pomilování ...

Věra Ježková 1.7.2019 18:39

Zdeni, hlavně, že jste byli spolu. Koťátko je kouzelné.

Lenka Hudečková 1.7.2019 15:19

Zdenko, někdy se to tak sejde... jednou jsme byli s přáteli ve skalní restauraci, objednali si, ale čekali asi hodinu a půl. Mezitím tam obsloužili hromadu Němců a na nás kašlali.. ještě vedle u stolu byli rodiče s kočárkem, na ty taky nekoukali. Museli jsme se ozvat. Bohužel, nešlo to udělat tak,že bychom šli jinam. Nebylo kam a už bylo plno hodin. Ale jídlo bylo dobré a tak to nakonec dopadlo dobře. Jako u Vás :-)

Jana Šenbergerová 1.7.2019 15:03

Důležité je, že nakonec zůstala radost ze setkání i z dárku. Zdenko, obojího si ve zdraví dlouho užívejte.

Eva Mužíková 1.7.2019 15:02

Zdeni, micinka je, jako každé mládě, kouzelná.

Naděžda Špásová 1.7.2019 13:03

Zdenko, někdy se to tak semele, ale dobře, že na konec jste byli všichni spokojeni. To koťátko je boží, kočky jsou po psech moje druhá láska. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová