Ilustrační foto: pixabay.com

Sluníčko. sluníčko...

3. 7. 2019

...popojdi maličko - si zpívám, když mi všetečné slunce nakukuje do bytu a snaží se mi v něm ohřát vzduch na nepřístojnou teplotu.

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 4.7.2019 10:04

Hani, rozumím Tvým slovům. Sluncem prozářené dny mám moc ráda, i přes solární alergii na něm díky jedinému maličkém prášku přežívám i dlouhou dobu v pohodě. Ale pravda, všeho moc škodí.

Zuzana Pivcová 3.7.2019 20:03

Slunce si vážím jako zdroje energie a života, ale v současnosti ho moc nesnáším, tedy horké paprsky. Tys to pojala jako vždy s nadhledem.

Jana Šenbergerová 3.7.2019 19:29

Občas, v poslední době dost často, to opravdu poněkud přehání, ale když se pak týden neukáže, chybí i těm, kteří před ním prchají do stínu jako já. Skutečně se někdy chová jako Lucifer, ten náš Světlonoš. :-)

Anna Potůčková 3.7.2019 19:02

Sluníčko mám ráda, ale mnohdy mně dovede pozlobit - záleží na tom, kde zrovna jsem. Jinak jej snáším u vody a jinak ve městě.

Věra Ježková 3.7.2019 17:10

Hano, líbí se mi vaše jemná nadsázka. Slunce jsem nikdy nevyhledávala, ale nevadilo mi. V posledních asi 25 letech před ním však prchám. Vadí mi na pleť i na duši. Každé ráno se ke mně prodírá skrze zatažené žaluzie. Horko nesnáším kvůli srdeční vadě.

Naděžda Špásová 3.7.2019 16:00

Taky jsem na něm kdysi vydržela hodiny a teď si čás na něm taky odměřuju. Myslím, Hanko, že jsme si to, co nám teď slunce dělá, zavinili sami. Skleníkový efekt se zvyšuje, ozónová díra se zvětšuje a co dělá člověk? Ničí a ničí a obávám se, že bude hůř. Kdyby tady bylo aspoň to moře.

Soňa Prachfeldová 3.7.2019 13:57

Jestli není to slunce naštvané na nás, neustále tu zeměkouli převracíme, vymýšlíme si , asi je z nás občas zoufalé a dává nám to najevo. Jenže to odnášejí i ti nevinní , jako třeba Hanka :-)

Marie Doušová 3.7.2019 11:58

Ano hodně sluníčka dokáže potrápit, ale bez slunce se nedá žít. Musíme věřit , že se slunce umoudří a deštíků bude víc a slunce na chvilku se schová a nechá nás vydechnout.

Hana Nováková 3.7.2019 11:20

jo větru ani dešti neporučíš, kdyby nesvítilo celý rok, kde bychom asi byli? I ono, jako všichni lidé, má své rozmary, takže je musíme tolerovat, i když je to někdy hodně těžké

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová

Zápisník starého muže: Dovolená s CKM

Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku. Pro manželské dvojice stačilo, když aspoň jeden byl v požadovaném věku. To moje žena ještě splňovala, a tak jsme jeli k moři jako mládežníci.

Zdeněk Folvarčný