ilustrační foto: pixabay.com

Touha po klidu

6. 7. 2019

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 6.7.2019 12:26

Zajímavý pohled na klid,který prožíváme každý jinak. Každá chvilka klidu je pro mě nejhezčí odměnou dne. Moc pěkně napsané .Dík..**********

Hana Šimková 6.7.2019 12:19

Zuzanko souhlasím s tebou a velmi.

Zorka Horká 6.7.2019 11:47

Klid, harmonie. Především se sebou samým. Někdy to dá práci a někdy to jen tak zlehka přijde samo. Přeju ho každému a každý ho i má, když si ho zaslouží :-)

Eva Mužíková 6.7.2019 11:09

I já si vážím svého klidu, zvláště toho vnitřního, který dokáži v poslední době i jaksi zvláštním zastavením mysli vyvolat. Na toto mne přivedla, nebudete věřit, doktorka při dentální hygieně.. funguje to, škoda že jsem tento způsob neznala dříve...

Hana Nováková 6.7.2019 11:06

Zuzko, četla jsem dvakrát, snad jako by to byly mé myšlenky. I já to tak hodně podobné mám, jen s tím rozdílem, že bych to tak profesionálně nenapsala. Často se upínem ke rčení: Ticho a klid léčí - za mě, hodně je na tom pravdy, mám to vyzkoušené. Mějte hezké a klidné dny

Anna Potůčková 6.7.2019 11:00

Moc hezký článek - klid je pro nás skoro stejně důležitý jako zdraví!

Marcela Pivcová 6.7.2019 10:28

Zuzko, doufám, že k Tvému klidu přibude ještě dost zajímavých příspěvků... Myslím, že většina lidí si představí klid spojený s odpočinkem, chvílí nicnedělání. Můj klid představuje ten vnitřní pocit. Pro mne je nejdokonalejší pocit klidu posezení v kostele u varhan, kde jejich tóny snad "pohnou i tabulkami v oknech". A nebo alespoň posezení doma při pěkné (poněkud tišší) hudbě, na kterou se mohu v tu chvíli plně soustředit.

Věra Ježková 6.7.2019 09:57

Zuzko, opět jsme ve shodě. Mám napsanou básničku s názvem Klid. Začíná: „Moci tak mít jedno přání, přála bych si klid …“. Když jsem ji napsala, uvědomila jsem si, že si ho můžu dávat sama. A tak, když si uvědomím, že jsem rozbrnkaná, řeknu si: „Dávám si klid pro tuto chvíli, dávám si klid pro dnešní den.“ Pomáhá to. Někdy dám básničku ke zveřejnění; v pondělí je ale na řadě aktuálnější. :-)

Dana Puchalská 6.7.2019 09:18

Děkuju Zuzano za velice zajímavý článek. A protože víc hvězdiček pod článek nelze přidat, přidávám je sem. **************

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha