Vzpomínka na starou kartářku

Vzpomínka na starou kartářku

7. 7. 2019

V Teplicích bývala dlouhá stará Alejní ulice, která musela ustoupit v 70. letech moderní výstavbě, byla zbourána podobně jako kdysi  v centru židovská čtvrť starých domů po válce.

Nemusím ani zavírat oči a jdu jako dítě tou starou ulicí, kde jsou teď po obou stranách paneláky, a vidím málem každý dům od domu se všemi těmi jejich starými tajemnými dveřmi, za kterými bývaly prý kdysi dvorky řemeslníků. Zrovna tak vidím pořád staré teplické náměstí původně zvané Tržní, xkrát přejmenované dle požadavků doby,  dokonce vidím i ty staré záchodky na kraji, co tam za mého dětství bývaly – s točitými schody dolů až pod zem, co byly zazděny a jsou tam dodnes někde pod zemí schovány jako „archeologický skvost“ pro příští generace! Jsem přesvědčena, že tam zůstaly zazděny i ty věčně ucpané mísy ! Z toho budou moci jednou budoucí archeologové čerpat zajímavé informace… :-))

V Alejní jsme jednou jako mladé slečny navštívili jakousi kartářku. Prý nám dohromady za 50 korun předpoví. Dodnes si pamatuji, jak jsme vlezly do toho starého domu a překročily nějaký práh do minulosti.  Už pod schody nás srazil téměř na kolena ukrutný smrad. A  shora se na nás náhle vyřítila smečka špinavých a určitě zablešených čoklíků různých ras štěkajících jeden přes druhého. A hlas – vichřice podoba, který je usměrňoval. Nahoře stála stařena jak z Erbena polednice. Co předpovídala, to už ani nevím, v paměti mi zůstalo jen, že prý moje matka bude mít ještě paterčata, což mne tehdy dost pobavilo. Potom během našeho hovoru zjistila, že známe otce našeho spolužáka, který hodlá ty staré baráky zbourat (byl v té době na radnici) a lidi vystěhovat. Chudák ženská, přestala mít naprosto zájem o nějaké předpovídání nám a sama vyzvídala na nás, co s ní bude, kam ji asi vystěhují a co udělá s tou hordou čoklů, jestli si je bude moct vzít s sebou. V tu chvíli mi jí bylo strašně líto, utěšovaly jsme ji s kapesníky na nose kvůli smradu (jedna z nás byla obzvlášť vynalézavá a polila si kapesník voňavkou) a dávaly jí klamné naděje, že se určitě bude mít v novém bytě líp (jak se budou mít její budoucí sousedi, to jsem si radši nepředstavovala)…

Druhý den několik z nás přiznalo, že se doma začaly podezřele drbat, já naštěstí ne. Vypadalo to, že si odtamtud holky přinesly za tu padesátku na památku nějakou tu blechu. A tak jsem přišla ve svém životě zřejmě o zážitek, jaké to je, chytit a mít na sobě blechu !

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Myslím, že kartářka je jako psycholog. Snaží říkat raději dobré zprávy a to je dobře. Člověk potřebuje útěchu, někoho, kdo rozumí jeho slzám.
Zdenka Jírová
Váš článek mi nějak unikl a našla jsem jej dnes náhodou. Musím říct, že máte pravdu, skutečně tam někde žila kartářka. Mně bylo asi 10 let a bydlela jsem v Krupské ulici. Moje maminka měla jednu přítelkyni, která chtěla tuto kartářku navštívit , měla nějaké potíže s manželem, a přemluvila maminku, aby šla s ní. Maminka na to nevěřila, ale šla. Nedala si ale věštit nic o manželovi, ale chtěla vědět, zda vyhraje v tehdy nové loterii - Sportce. Kartářka ji nechala vytáhnout z pytlíku čísla a tvrdila, že opravdu vyhraje. Doma to maminka vyprávěla a ta čísla opravdu podala. K velkému překvapení došlo, když v neděli při losování jsme vyhráli 2. cenu. já dostala nové kolo.
Ilona Erika Kolář
Jako maldá holka jsme šli s kamarádku také ke kartářce. Bydlela v takovém malém domku a zase měla plno koček. Snad 30 možná víc. Už ani nevím, co nám předpovídala.
Naděžda Špásová
Kartářka mi hádala z karet, když mi bylo 15 a pak asi ve 23 letech mi jedna četla z ruky. Musím říct, že se něco splnilo, ale musela jsem se o to přičinit. Blechy nebrat, koušou. :-)
Dana Puchalská
Kolegyně byla u kartářky několikrát. Nevím, co spolu vedly za diskuzi, ale pokaždé se od ní vrátila šťastná jak ta blecha. Ty tedy nechytila, ale ani se jí nic nevyplnilo. A všem nám vehementně radila, ať k ní jdeme taky.... Ale manželovi jedna stará vědma věštila a četla z ruky. A ono to vyšlo na 100 %. A teď babo rad',.....
Soňa Prachfeldová
Pobavila jsem se, nešla bych ke kartarce ani za mlada, ani za stara. Omlouvám se, nemám brýle na nose *****
Zuzana Pivcová
Docela mě to pobavilo a zároveň i připomnělo, že mě asi 3x oslovily na ulici ženy, které mi chtěly hádat z ruky. Asi neomylně vycítí člověka, který je momentálně v nedobrém rozpoložení a "vyčtou" něco, co toho dotyčného trochu uklidní. Samozřejmě za pěkné peníze.
Eva Mužíková
A pak, že psí blechy na člověka nejdou, blbost.
Helenka Vambleki
Ani paterčata, ani blecha, to by naštvalo :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.