Ilustrační foto: pinterest.com

Co jsme doma jedli, co jsme doma vařili

11. 7. 2019

Zúčastnila jsem se soutěže na téma Co jsme doma jedli, co jsme doma vařili. Moje dílko získalo ocenění, a tak se s vámi chci podělit nejen o moji radost, ale zároveň o můj literární počin.

Můj příběh

Autor: Eva Haltufová

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 11.7.2019 17:16

Váš článek mi připomenul v něčem i mé dětství, díky moc...

Zuzana Pivcová 11.7.2019 15:32

Přece jen je těch mých pár let navíc i v tomhle znát, my jsme tak pestrý jídelníček neměli. A také ne babičku na venkově. :-D Název jahelník mi zůstal v hlavě, ale zda a kde jsem to jedla, nevím. Článek Vám musím moc pochválit!!

Naděžda Špásová 11.7.2019 15:07

Taky mě to vrátilo do dětství.Hledala jsem tlusté i na králíkovi. Byla jsem hrozně vybíravá v jídle a vhledem k tomu, že babička s maminkou pocházely z Volyně, tak se vařila jídla, která mi fakt nechutnala. Na chuť jsem jim přišla až když jsem sama začala vařit. Horké mléko nepozřu ani dneska, proto se u nás nevaří kakao. Vybíravost mi ovšem zůstala.Jsou jídla, která bych snědla jen v nouzi nejvyšší a to ještě nevím určitě. Hezké vzpomínání. :-)

Irena Mertová 11.7.2019 13:27

Jahelník mám ráda, peču ho v remosce často... 1 hrnek jáhel, 1 hrnek mléka + 1 hrnek vody, 2 vejce 50 až 70 g cukru, šp. soli , švestky. Napřed uvařím spařené jáhly dle obalu (cca 10 min, nechám přiklopené vychladnout 15 min) v mléce s vodou, do vychladlé kaše vmíchám kousek másla, žloutky, cukr, suš. švestky. Nakonec vmíchám sníh z bílků, naliji do vymazané remosky,peču (cca 25 min? - ) . Chutná mi, když se pak podává horký se studeným bílým jogurtem.

Zdenka Soukupová 11.7.2019 13:16

Krásné povídání. Najednou jsem se ocitla taky "doma" na vsi, na dvoře plném domácí havěti; v kuchyni, kde se vařilo na velkých kamnech, v kterých se topilo uhlím. Žiju na rakovnicku celý život, ale že by tu byla uhlířina obvyklá, to nevím. Doma jsme ji nevařili, asi proto, že maminka pocházela od Benešova (tedy asi jiná kuchyně), a hlavně táta by ji asi nepozřel. Byl na maso a omáčky.

Zorka Horká 11.7.2019 13:03

Krásné vzpomínání. Připomněla jste mi mimo jiné i řepánky. Loni o Dušičkách jsem si je v jednom poděbradském pekařství koupila. Nebyly tak povedené jako ty od babičky, ale dobré.

Elena Valeriánová 11.7.2019 12:40

Skvělý článek, který mě vrátil do dětství. Moc se mi vaše vzpomínky líbí a mnohé mi připomněli. A kromě toho vám chci pochválit i sloh a krásnou češtinu. S radostí jsem si článek četla úplně celý. A mám chuť ten jahelník vyzkoušet. Jen malou otázku, skutečně tam jde 1,5 litru mléka?

Hana Nováková 11.7.2019 12:13

Moje babička dělala ale s rýží - bylo to teplé moc dobré, navrch dávala ušlehaný bílek z vajec, které dávala do hmoty. Mňamka - díky za heuký článek, který mě vrátil do dětství.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová