Na to už jsme staří aneb Kdy skončit se sexem

Jde o opravdu intimní záležitost, která se nemusí ukazovat v plné nahotě. Pokud si dva vyhoví, je to jen jejich věc. A určitě to dvojici ještě víc spojí. Když jsem shlédla film Bába z ledu milostné pasáže byly drsné a vůbec ne přitažlivě pro diváky, zejména mladší. Je to soukromá věc milujících se starých dvojic , myslím sex, pozornost na veřejnosti je naopak hezká a dojimajici.

Velice citlivé téma. Vůbec zde není uveden vliv zdraví. Když je člověk vážně nemocen tak nemá chuť ani nemůže třeba provozovat plně sex. Tady jde spíše o toleranci či sexuálně pomoci tomu druhému. My takhle již žijeme 15 let a vycházíme si vstříc. Někdy jsou prožitky silnější než za mlada, kdy jsme byli zdraví. Jde o to poznat svého druha po sexuální stránce co nejlépe.

Občas, vyjímečně se mi to stane. Třeba když jsem zjistil, že se mi blíží padesátka a už ten skateboard fakt nedávám. Ale stejně si myslím, že to nesouvisí s věkem a kdybych cvičil tělo k pružnosti a ohebnosti, nemusel bych to zabalit tak brzy. Ale jinak všeobecně, že je někdo na něco starý neuznávám. Co mě baví, s tím končím až když už nemůžu. Ještě bych chápal, že je někdo na něco příliš mladý. Alkohol, porno, cigarety, politika atd. To může negativně ovlivnit budoucí vývoj příliš mladého člověka. Ale u seniora? Maximálně je člověk starý na to, aby si v důchodovém věku ještě zakládal rodinu. Ale to je zase o něčem jiném.

Pěkný článek. Kdysi v 80. letech jsem si bůhví proč (možná proto, že jsem věděla, že jednou budu stará :-)) koupila za pouhou dvacetikorunu knížku Stárnutí: osobnost a sexualita od Doc. PhDr. Iva Pondělníčka, CSc. Dnešní článek mi ji připomněl, a tak jsem po ní zapátrala a našla. A pořád je to velmi podnětné čtení se spoustou moudrosti předků, ale také zkušeností lékařů. Mimo jiné jsem se tam dověděla, proč jsme na tom tak dobře, jak jsme. A to jsme měli velké štěstí, protože stačilo málo a všechno by bylo jinak. Kapitola Sociální status a subjektivní pocit začíná tímto citátem: "Pro člověka, který ví, není žádným překvapením ani stáří samo o sobě, ani to, co může poskytnout. To, že člověk "ví" - to znamená, že si nezastírá, co je na jeho pokročilém věku bolestného či hrozného. V Athénách byl chrám, který byl zasvěcen stáří. Vodili tam děti." Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi. V kapitole Pozměnit normy mládí je zase tento citát: "Jestliže mladí lidé milují častěji než padesátníci, není to proto, že by měli více sil, ale spíš proto, že nedovedou zadržet okamžiky štěstí ani je dlouho vychutnávat." Jean Dutourd: Hrůzy lásky