Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna

Nebyly ty kostky obalené v něčem co připomínalo škrob? Moc sladké nebyly,aby se k sobě nelepily tak měly ten posyp.

Dostala jsem od mladých retro fialky, ale už to nebylo ono. A pamatujete se někdo na rahat? Ten jsem měla moc ráda. Když u nás skončila cukrárna, vozil mi ho manžel ze služebních cest, ale časem z obchodů zmizel a od té doby jsem ho nikde neviděla. Byly to takové jako želé, ale měkké kostky. 6luté, růžové, bílé. Díky, hezky jsem si postaru zamlsala. :-)

Já milovala bari mandle a nepohrdlaj sem ani atlaskami. Když jsem byla maličká, dostávali jsme za odměnu jeden bonbon fialku nebo včelku. Ale úplně nejvíc mi chutnala ta první nešizená čkololáda Studentská pečeť

Díky Marcelo, tohle vzpomínání mám moc ráda.

Před časem jsem byla s vnučkou ve,, škrobárně'' na exkurzi. Prováděl nás mladý muž z vedení. Vyprávěl o výrobě, technologii a odpovidal na otázky návštěvníků. Ale moje otázka :,, jak se vyrábělo mejdlíčko, '' zůstala nezodpovězena, vůbec neměl potuchy o čem mluvím. Tahle vzpomínka na retro pamlsky mne přivedla na různé vzpomínky.

Také vzpomínám na různé lahůdky a nejvíce na Eskimo bez klacku,které jsme si za 50haléřů kupovali ,když jsme šli do kina.Šumáky,fialky ,mejdlíčka různých barev,pendreky a indiány to bylo naše dětství. Hezká vzpomínka .Dík.

Tiki byly dvě kostičky, které pěnily, když se namočily do vody nebo olízly (hrdinou byl Franta, který je dokázal obě najednou rozkousat - pěna mu lezla i ušima :-) ). Před tím ale byly šumáky - také dvě kostičky, spíš hranaté placičky, mezi které se muselo plivnout a pak je šudlat o sebe, aby vznikla pěna.

Ne Beáto, byly to 2 kostičky.

Ještě připomenu, že v kolekcích byly fondány a kulaté želé. Bea, která je přece jen mladší, připomněla některé čokolády. Nejlevnější byla na vaření, pak následovaly velké za 3 Kčs, sojová a arašídová. To už jsem začínala učit a cestou do školy jsem byla schopná snist celou naráz. Nejvíc jsem milovala nugát a na pouti či při oslavách cukrovou vatu. Za tu bych dala nevímco a neodradily mě ani ulepené ruce a pusa.

První fotka, druhá fotka, třetí fotka a čtvrtá fotka.....sladkosti, které jsem spoustu let balila. Šumavské jahůdky čerstvé....panečku to byla bašta! A náplně do atlasek, ledovek jsme s holkama v práci jedli z hrníčku, nepotřebovali jsme více z těchto bonbonů. A chlazená lentilková čokoládová nápln se jen na jazyku rozplývala. A moc mně chutnaly také bonbony "griotka" Hašlerky se vyráběly a vyrábí i několik směn za sebou. A pak takové ty tmavé tvrdé karamely jsem také zbožňovala a nejednou mně vytáhly plombu!