Mosty, které vypráví, část 1.

Moc hezky jste vyprávění o mostech uvedl. I když moje cestovatelské sny většinou směřovaly na sever, Benátky jsem také toužila navštívit. V roce 2018 se mi to vyplnilo. Ponte Rialto mě okouzlil.

Všem dámám dík za jejich hezké komentáře. Mně nešlo o to, někam zajet do ciziny, kouknout se a doma si jen odfajfkovat další cestovní položku. I když jsme se se ženou v něčem neshodli, tak oba jsme byli nesmírně zapálení pro nové a nové cestovatelské zážitky. A bylo jich dost. Na cestách jsem si všude dělal podrobné poznámky a čerpal z vlastního průvodce, kterého jsem si ještě před cestou s pomocí webu napsal a svázal do knihy. Doma jsem tyto poznámky přepsal do podrobné reportáže a přidal k tomu naskenované fotky. Mám toho v knihovně celý dlouhý regál. Z toho jsem pak čerpal pro knižní vydání svých cestopisů. Válení na pláži bylo málokdy. Pokud to šlo, jezdili jsme všude autem, na ostrovech jsme si auta půjčovali, pouze v arabských zemích a na Předním východě jsme se museli spolehnout jen na průvodce. Tam je individuální turistika dost nebezpečná. Možná s výjimkou multikulturního Jordánska, které je velmi příjemnou zemí. Dal bych sem takových cestovatelských zážitků více, ale nevím, jestli by byl o to větší zájem. ještě jednou děkuji.

Nádherné, jak filosofie o mostech i tak to pociťuji, tak o Benátkách, musí být nádhera to vidět, bohužel vše nejde.

Zajímavý článek. Bohužel v Benátkách jsem nebyla. Těm se náš autobus vyhnul.

Hezky je prožíváte ...

V Benátkách jsme byli i s dětmi hned po revoluci. Byla to první naše návštěva ciziny. Stihli jsme ještě San Marino a Rimini, byli jsme jak v Jiříkově vidění. :-)

Líbí se mi, jak od všeobecné, věcně i osobně pojaté charakteristiky mostů jste přešel k jednomu, který Vám obzvlášť zůstal v paměti. Děkuji. Benátky jsem navštívila záhy po listopadu a byl to tehdy obvyklý zájezd non-stop bez noclehu. Únava a srpnové vedro mi celkový dojem hodně zkazily.

Honzo, díky, vypráví krásně; stejně jako ty.