Na jedné straně je v obchodech nabídka kalhot tak pestrá, jako nikdy dříve. Na straně druhé je velmi obtížné vybrat ty, které jsou z kvalitního materiálu, sedí postavě, která už nesplňuje konfekční míry a už vůbec ne míry modelek, natož ještě aby byly takzvaně nadčasové, to znamená, že se dají nosit pár let. Když se začneme probírat hromadami kalhot a s těmito požadavky, nadšení z obrovského výběru často mizí.
Polovinu nabídky tvoří kalhoty, které rozměry připomínají oblečení pro panenky. Jejich nohavice jsou tak úzké, že se dají nazvat spíše rukávem než nohavicemi. Když už se do nich žena nasouká, připadá si jako punčocháčích a ne v kalhotách. Výsledek? Většina dam vyššího věku se do nich ani soukat nepokouší. Pak tu máme plandavé cosi. Je to zmačkané už v obchodě, takže je celkem snadné si představit, jak to bude vypadat, když v tom člověk bude hodinu normálně chodit, sedět, zkrátka žít. To cosi, kalhotami to opravdu mnohdy nazvat nejde, je prostě nekvalitní kus hadru a není důvod si ho kupovat. Najdeme něco, co vypadá dobře. Jenže při zkoušení zjistíme, že tyto kalhoty prostě nesedí. Jsou hezké, kvalitní, jen se v nich necítíme dobře. Těžko to více popisovat, tento pocit ale zná mnoho žen. A k tomu ještě podléháme různým radám a poučkám, jaký střih se hodí pro tu či onu postavu, co je vhodné pro ten či onen věk, jaká barva je takzvaně in a podobně. Výsledek? Výběr a nakupování kalhot je složitý proces, který má blíže než k zábavě a radosti k utrpení.
Faktem je, že někdy si prostě některé ženy vybrat neumí a problém je na jejich straně. Bojí se. Často dělají chybu, kdyby si vyzkoušely více kousků, zjistily by, že třeba vypadají skvěle právě v takovém typu kalhot, o kterém léta říkaly, že takový se právě pro ně absolutně nehodí.
Tak tady je malá inspirace. Ukázka, že typů, střihů a barev kalhot je hodně a všechny mohou slušet i dámám vyššího věku.
