ilustrační foto: pixabay.com

Jak jsem dostala "Itala" i kus sýra

11. 8. 2019

Užívala jsem si návštěvu Švýcarska v mojí velmi oblíbené Basileji, ve městě, ve kterém žije "kus" mojí rodiny a kterou po letech již důvěrně znám. Vždy mě fascinuje krása města a také splavná a stále velmi čistá řeka Rýn.

Můj příběh

Autor: Jarmila Peerová

Hodnocení:

(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Peerová 12.8.2019 06:31

Děkuji děvčata všem za milá slova,byl to pro mě opravdu " veselý " zážitek.Zuzanko dodatečně vše nej..k včerejšímu svátku,myslím,že se podceňuješ.Švýcarsko pořád miluji a navštěvuji dle možností.A jen poslední dodatek,ten Ital,to byl vážně " kluk jako cumel "....

Zuzana Pivcová 11.8.2019 20:18

Doufám, Jarmilko, že je to nový zážitek a že stále ještě jezdíš do Švýcarska, což Ti ze srdce přeji. A díky za hezké vyprávění. Já sice osobně k tomu hodnocení Češek tím panem Italem moc nepřispěju, ale jako hodnocení národa to potěší.

Věra Ježková 11.8.2019 19:59

Bezva. Děkuji za pozdrav.

Zdenka Soukupová 11.8.2019 17:17

Jarmilo, to byl geniální nápad. Mrzí mě, že jsem Itala po Vaší odpovědi neviděla. Češky se zkrátka ve světě neztratí.☼☼☼

Eva Mužíková 11.8.2019 15:15

Vtipné, kratké, milé vypravění.

Jitka Hašková 11.8.2019 13:27

Bezvadně vtipný článek.

Dana Puchalská 11.8.2019 13:24

Moc hezký a vtipný článek. Jo italští obchodníci, to je kapitola sama pro sebe. Mám jejich způsob prodeje ráda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová