Foto: autorka

Ostrovy pro nebojácné romantiky - Lefkada a Zakynthos

15. 8. 2019

Můj příběh

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 18.8.2019 20:58

Zajímavé.

Irena Drob 16.8.2019 21:52

Lefkada byl první z řady řeckých ostrovů, které jsem navštívila. Nezapomenutelné zážitky, příjemní lidé a na vyhlášenou pláž Kathisma na západě jsme si zajely autobusem. Ten úchvatný pohled i strach při sjíždění autobusu na běloskvoucí pláž si pamatuji dodnes.

Eva Mužíková 16.8.2019 09:30

Nádhera.

Alena Tollarová 15.8.2019 20:11

Na Lefkadě jsem nebyla, na Zakynthosu dvakrát a doufám, že ne naposledy. Mám na profilu dva články. Zakynthos zemětřesení v roce 1953 postihlo také velice silně. Já jsem tam zažila silnou bouři. Je tam nádherně.

Anna Čípová 15.8.2019 19:19

Díky za přiblížení míst, kam se už nepodívám.

Libor Farský 15.8.2019 13:49

Kouzelné ...

Zuzana Pivcová 15.8.2019 13:23

Byla jsem na několika řeckých ostrovech, ale, jak já říkám, v Jónském moři nikdy. Líbí se mi fotky i poutavé vyprávění. Faktické informace o různých objektech a destinacích mě moc baví.

Hana Nováková 15.8.2019 11:57

Díky za krásný článek i doprovodné foto, bohužel, nikdy se sem nepodívám osobně.

Dana Puchalská 15.8.2019 11:08

Moc hezký článek o místě, kam jsem se nikdy nepodívala a už asi nepodívám. A fotky jsou perfektní. Děkuju.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová