Prohlídka jednoho čísla místního knihovního zpravodaje mne přiměla k této docela malé, leč, podle mého názoru, důležité jazykové úvaze. Někdy si totiž připadám jak Cato starší v římském senátě, který svůj projev končil vždy slovy:
„Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“
Také bych rád ničil. Nikoli ovšem dávno zmizelé Kartágo. V onom zmíněném zpravodaji mne totiž velmi zaujaly zejména nadpisy článků. Cituji:
- Úvodní workshop o storytellingu
- Island / Worldtrek
- Fundraising
/získávání prostředků pro činnost organizací občanské společnosti/. Tato vysvětlivka ovšem v knihovním zpravodaji chyběla.
Cato starší chtěl tehdy zničit Kartágo. Já bych dnes nejraději zničil všechny novotvary a anglikanizmy v našem, kdysi tak krásném jazyce. Já vím, že to většině z vás připadá zcela normální, neboť je to v souladu s trendy dnešní „moderní“ doby a většina z vás je, na rozdíl ode mne, v této době zřejmě více aklimatizována, anebo vám toto prznění českého jazyka tolik nevadí. Mně ale ano. Já jsem, co se týče českého jazyka, docela konzervativní a tak moc moderní být zase nemusím.
Člověk, který na veřejnosti neopatrně řekne, že těmto anglickým termínům nerozumí, vypadá jak ignorant a ocitá se v nebezpečí všeobecného opovržení. Já tomu tedy většinou rozumím, neboť jsem se studiu anglického jazyka za svého mládí nějaký čas věnoval a něco mi v mé již staré hlavě přeci jen utkvělo. Ale slavnostně zde musím prohlásit, že používání anglikanizmů v českém obyčejném, informativním textu je barbarství a na mne působí jako červený hadr na býka. I když se snažím nebýt kverulantem, tak pestrá směsice těchto cizích termínů v knihovním zpravodaji mě nepříjemně nažhavila.
Já mám angličtinu velice rád, neboť je to řeč velmi bohatá a melodická. A rád ji používám v případech, kdy je to nezbytné, tedy většinou někde na cestách, neboť anglický jazyk je něco jako esperanto dnešní doby. V českém jazyce lze tyto anglické, pro mne v češtině barbarské výrazy, většinou nahradit českým přepisem. Byť by byl třeba o jedno, nebo dvě slova delší. Vývoj společnosti ovšem jazykový purista nezastaví. V tom vývoji nejde bohužel pouze o jazyk. Těch negativních vlivů je bohužel daleko víc. Ale to je trochu širší problém. Tato glosa je o jazyce.
Nejde zde pochopitelně jen o místní knihovní zpravodaj. To by bylo příliš zjednodušené hodnocení. Anglikanizmy se jak rakovinové metastázy šíří naší rodnou řečí a celým naším životem. Jeden docela malý příklad. Jedná se o stupidní módní hlídku na webu, která hodnotí použitou obuv u dvou žen. Na jednom obrázku jsou použité boty označeny anglickým slovem –in- a na druhém zase jiné boty jsou přeškrtnuté křížkem a označeny slovem -out-. Klidně stačilo napsat ano a ne. Ale to by ten dotyčný pisatel, či pisatelka nebyli -in-. Dalším příkladem mohou být názvy mnoha českých obchodů a firem v anglickém jazyce. Čeština zkrátka, již -in- není.
Pokud se na závěr vrátím k římskému senátorovi Catonovi staršímu a dovolím si parafrázovat jeho závěrečná slova v římském senátě, musím znovu a důrazně prohlásit:
„Ostatně soudím, že ty hnusné anglikanizmy v našem jazyce by měly být zničeny.“
* * *