Plakouni mezi námi
Ilustrační foto: pixabay.com

Plakouni mezi námi

20. 8. 2019

Podvádět, lhát a krást se nemá. V případech, že by na to někdo mohl přijít. – Asi takhle uvažují plakouni. Říkám jim tak podle počátečních písmen Podvádět, Lhát A Krást. Co je to za lidi?

Nevím, kolik jich je, ale žijí všude a vyskytují se v příbuzenstvu, v hospodách, v zaměstnání,  v podnikání i v politice. Asi jich taky několik znáte.

Tito lidé zacházejí s reálným životem zvláštním způsobem. Je to pro ně nekonečná zahrada plná ovoce, které mohou beztrestně trhat. Jen si dávají pozor, aby je někdo nechytil, protože vědí, že se to nemá.

Když jsou odhaleni, rozpačitě se usmějí, ale výčitky svědomí nemají. Řeknou si: Příště si musím dát větší pozor. Mnozí jiní lidé si občas taky „tak trochu zalžou“, někoho „trochu podvedou“ a něco si „maličko ukradnou“, ale přece jen je hryže svědomí. A jiní to neudělají nikdy. Svědomí jim nedovolí uskutečnit lež, podvod, krádež. A právě tohoto faktu plakouni využívají.

Chování, které my ostatní zavrhujeme, pro ně není odpudivé (jako pro nás), ale šikovné. Pán neudělal podvod, nýbrž trik. Nezalhal, nýbrž doběhl ostatní. Cítíte ty rozdíly? Někdy si toho všimnete u mladých kluků třeba na hřišti. Když se rozhodčí nedívá, sprostě faulují. Do krve se hádají, že byl ofsajd nebo gól, i když jasně nebyl. Vymyslí lež a dají ji třeba na internet (fake news). Většinou to ale dělají pro svůj bezprostřední prospěch čili v běžném životě (ne na internetu).  

Nad prohrou plakoun mávne rukou: nu, nepovedlo se. Příště budu chytřejší. Nechápavě se otáčí, když mu v Prachovských skalách řeknete, ať přestane vyrývat nápis do skály. Proč mi to ten dědek říká? Co mu je do toho? Tady na skále je přece místa dost. Neochotně poslechne. Stejně si o kus dál něco vyryje. Plakoun neuznává práva druhých lidí. Jen z naprosté nutnosti, když cítí, že se mu vyplatí, aby se trochu stáhl. Je to většinou sobecký člověk, potřeb druhých lidí si nepovšimne. Není však sobecký v tom smyslu, že by vám nepřál taky něco ukrást. Když sleduje, jak se někdo rozčiluje nad podvodem nebo lží, tak si maximálně řekne: „Proč si ten vůl nenakrade taky? Proč si taky nenahrabe? Přece každý to může aspoň zkusit!“ 

Bývá samolibý. Hrozně si věří. Je bezohledný. Nespoléhejte na to, že když ho někde nachytáte, že se nad sebou zamyslí nebo dokonce polepší. Není v tomto směru schopen učení (na rozdíl od nenarušených jedinců.)

Protože plakouni nemají svědomí a nechápou trapnost v chování, pokračují pořád dál, vaše vstřícnost je pro ně vítaná slabost. Využijí celý prostor, jaký pro své nekalé jednání mají. U plakounů se nedočkáte slitování. Jen pokud ucítí nad sebou větší moc, větší sílu, pak se dočasně přizpůsobí. Jediné, co na ně platí, je, že se musí bát, aby se nedostali třeba do vězení.

Zdá se mi, že je dost takových mezi zaměstnanci, podnikateli i mezi politiky, ale ovšem i mezi sousedy a známými. Je těžké to zjistit s určitostí, to byste s nimi museli nějaký čas žít a sledovat je v různých situacích.

My ostatní jsme vůči plakounům v obrovské nevýhodě, protože máme ty brzdy a něco prostě neuděláme a když už něco špatného, tak jen v extrémní situaci, která nás třeba ohrožuje. Kdežto plakoun lže, podvádí nebo i krade, kdykoliv má z toho osobní prospěch a dobrou příležitost. dokud se s tím cítí v bezpečí.

S plakounstvím a s nepřítomností svědomí však nesmíme automaticky spojovat další vlastnosti! Plakoun může a nemusí být laskavý. Může a nemusí mít humor. Může a nemusí to být alfa samec, macho. Může příjemně vystupovat a hovořit. Mnoha věcmi vám může imponovat. Ne každý vandal je plakoun. Ne každý lhář je plakoun (tj. bez svědomí). Někteří se sdružují v hospodách, protože v rámci příbuzenstva to dost dobře nejde. Ale neznamená to, že každý, kdo vysedává v hospodě, je plakoun – podvodník, lhář a příležitostný zloděj. To určitě ne!

Jenom jim to možná trochu jinak funguje v tom malém útvaru, který je schován hluboko v mozku a jmenuje se amygdala. Ta ovlivňuje naše chování a emoce, vytváří reakce na strach nebo radost, ovlivňuje chuť a sexuální chování. Především však může způsobovat různé duševní poruchy, jako je deprese, autismus, schizofrenie. Možná právě v amygdale je příčina plakounství. Plakounovi jeho amygdalu nezměníte, on se maximálně jen přizpůsobí a lépe skryje své chování.

 

Pustý blábol
Teď odbočím k něčemu, co bude plakounovi znít jako pustý blábol a absolutně to nebude chápat. Je to o nás ostatních.

Když uděláme něco, co se podle většiny lidí nemá, tak máme špatné svědomí, máme výčitky, možná se i trápíme. Ale navíc se chováme se podle toho, co považujeme za morální:  

Za vlastní jednání se cítíme být odpovědni druhým lidem (plakouni ne).

Podřizujeme své osobní potřeby a jednání zásadě, abychom neškodili ostatním (plakouni ne).

Chováme se k ostatním tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám (plakouni ne).

Co říkáme, to děláme. Co slíbíme, to většinou splníme.

Chceme se zlepšovat, být lepší než jsme byli.

 

A na závěr:
Pro tenhle článek mě inspirovaly některé diskuse na chatu i60. Avšak nechci ho jakoby potajmu vztahovat na konkrétní lidi, i když některé možná známe z i60 i z vysoké politiky. Co je důležité: dospělého plakouna nelze převychovat, lze ho jen kontrolovat a zastrašovat. Protože plakouny nemůžeme přinutit k emigraci, musíme s nimi žít, avšak musíme si dávat pozor, aby nás nezneužívali až do morku kostí (našich kostí), držet si je od těla, ukázat, že jsme je prokoukli a že se jich nebojíme.

lidé psychika
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Nene, plakouna nepoznáte z písemného projevu ani od jeho širokého okolí, ví to jen pár zasvěcených, nejbližších lidí. Já jich několik znám, dokonce i jednoho nepokrevního příbuzného, kolikrát se divil, když jsem tvrdil, že v podnikání nepodvádím. nechápal to. No nic, nechme osobních diskusí...
František MENDLÍK
Nabízenou ruku přijímám, jen doufám že ji nemusím políbit. Přiznávám, že s vámi diskutuji rád a čekal jsem na ohlas. Ale z těch vašich plakounů mne zamrazilo. Napadlo mne, kdo bude určovat kdo je plakoun a kdo ne? No a protože se většinou neznáme, vyhodnotí se plakounství z psaného nebo z informací širokého okolí?
Oldřich Čepelka
Právě že jednoznačné škatulkování, jaké máte v oblibě a jaké předpokládáte i u ostatních lidí, ve skuetčnosti moc nefunguje. ... No nic. Ale jinak - "do smrti dobrý", pane Mendlíku. (Říkal i můj táta, když nabízel ruku.)
František MENDLÍK
Pane Čepelko a ještě něco. Máte pravdu, že plakouna nelze předělat, pouze od něj utéct, nebo ho zastrašit. Ale nejtěžší je jej poznat, nebo svým kritickým zkoumavým a vševědoucím pohledem odhalit. Nejlépe by bylo vzít si rukověť a určovat člověka jako v atlasu hub!
František MENDLÍK
Pane Čepelko to byl jenom takový pud sebeobrany. Proč byste jinak psal takové učené pojednání? A kdybyste mne na ten článek neupozornil, vůbec bych jej nečetl. Mám odpor k učeným traktátům všeho druhu a proto nesleduji ano kecy našich Kroupů. Abych tomu rozuměl, můj intelekt nestačí. A tak jsem byl zvědav, proč jsem pozván a zaujal klinč. Útok na mne se nekonal. A tak sem něco zaplácal taky, bez ladu a skladu. Že abysem nebyl blbec!
Oldřich Čepelka
Jen pár slov: Velkou vědu v tom nehledejte. Tak třeba plakoun klidně odhodí plechovku na chodník nebo do příkopu. Ale nejdřív koukne, jestli se někdo nedivá a když ano, tak ji raději nevyhodí. (Ne proto, že by se styděl, ale protože by mohl být „potrestán“ třeba napomenutím.) Kdežto my ostatní tu plechovku neodhodíme, i když víme, že se nikdo nedívá! Tak funguje svědomí a stud, avšak netvrdím, že je to vždycky pro člověka výhodná strategie. Jakmile dojde k boji (třeba o potravu, o bezpečí, o samici), je to vážná nevýhoda. V boji různé životní zdroje mnoha lidem nezbývá než lhát, podvádět a krást, jinak si ty zdroje opatřit neumějí nebo nemohou. - Být plakounem není lidská přirozenost, jak se domnívá p. Mendlík. Spíš to závisí na způsobu výchovy a taky někdy na tzv. epigenetické výbavě, tedy s čím se člověk narodí. A proč si myslíte, pane Mendlíku, že jste plakoun? (napsal jste 21. 8. v 11:38). Oba se shodujeme, že plakouna nelze předělat, pouze od něj útéct nebo ho zastrašit.
František MENDLÍK
Žiji podle desatera, ani o tom nevím-Je to vlastně šestero. První tři přikázání jsou organizačního charakteru. Měl jsem rád rodiče kradl jsem velice málo, nikoho jsem nezabil a křivě svědit se bojím. Miluju také bližního svého, zejména ženy. No a smilní k faráři. No a když jsem k tomu plakoun, mám v tom zmatek!
Soňa Prachfeldová
Ano velmi zajímavý článek, který mě zavedl do dlouhého přemýšlení. Nejsme černobílí, jsme lidé s mnoha vlastnostmi kladnými i horšími. Těžko posuzovat a říkat oni jsou takoví a my jsme onaci . Psycholog to má v popisu práce, ale vyjadřuje opravdu skutečnost? Dříve se řeklo, je to lump, ale má i dobré vlastnosti. Dnes je lumpu více, ty bohaté pálí dobré bydlo, kradou a podvádí aby měli ještě víc a nedotknutelnou moc a ti chudí lumpove aby přežili. A pak jsou tu ty vlastnosti zděděné, co s tím? Nakonec se zjistí, že vrah je vlastně nemocným a tak se dá na léčení. Společnost je nemocná a jen psychologické ať už lepší či k ničemu tomu nepomohou. Fakt je, že se zkoumá a rozebírá člověk až když provede trestný čin, i když jeho chování nasvědčovalo tomu, že není takový, jak se jeví. Prostě dopsala jsem a jsem zase na začátku. Lidstvo je složité.
Jana Šenbergerová
Zajímavý článek, i když jsem se díky němu dověděla, že jsem lhářka. A jsem na to náležitě pyšná. Všechno se totiž musí umět, aby v tom člověk vynikl, byť bez vlastní potřeby vyniknout. :-) Nejvíce většinou lžeme sami sobě. :-(
Jitka Caklová
Podle slovníku farizejové, neboli licoměrníci, pokrytci, lidé dvojí tváře, nejsou pouze v církvi a je jedno, zda cesta k nim vede ke zpovědnici, či do jakékoliv sekty, nebo strany, ať v komunizmu, nebo v kapitalizmu. Ale s Plakouny bych řekla, že mají dost společného.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.