Manuály na životní úklid slaví úspěch

Článek mi neřekl nic nového, co bych nevěděla/netušila - je dobrý. Ale víc mne pobavily všechny vaše příspěvky, zasmála jsem se, byť byly chvílemi "morbidní" ! :-))

Jeden z nejlepších článků co jsem zde četla. Také začínám s tříděním nepotřebných věcí. Vím ze zkušenosti jak jsem celý měsíc vyklízela věci po manželovi, který byl neskutečný "hromaditel". Z cest už si vozím jen figurku kočičky nebo magnetku. Knihy jsem většinou rozdala a nechala i jen ty nejzajímavější, oblečení každý rok třídím a nepotřené dávám na charitu. Potřebné doklady mám v jednom šupleti a tak se pomalu připravuji na odchod z tohoto světa.

Pár podobných knih už jsem přečetla, ale je to marné, je to marné, je to marné. Jsem Rak, a co je mi milé, jen tak z klepet nepustím. Dětem nechám peníze na pár kontejnerů, ať si nechají, co budou chtít a zbytek mohou s klidným srdcem vyhodit. Mně by vyhazování "pro mě potřebných věcí" utrhlo srdce. Možná spolu nad mými krámy stráví příjemné chvíle vzpomínáním na dětství, možná i na rodiče. A smrt, na tu jsem připravena. V hlavě mám prázdno už dávno. To, že se něco vyhodí, ještě nikoho na smrt nepřipravilo. A ještě něco. Nedávno se po úmrtí jednoho obyvatele našeho domu objevil v přízemní chodbě koš plný různých "zbytečností" a obrazů. To byste se divili, jak rychle byly rozebrány. Proč být jako všichni, když jsme různí. :-)

Skvělý článek, fantastické téma!!! Už pár let se snažím nějakým poměrně nebolestivým způsobem uklízet. V prostoru i v sobě :-) Nějaké dílčí třídění a vyhazování už proběhlo. Změny v životním prostoru sice jen malé a nevýznamné ale vyzkoušel jsem si, že je to správná cesta, že se nic nezměnilo vyhozením pár krámů. Problém jsou klasicky knihy, máme jich moc, a zbavovat se knih je obzvlášť těžké.

Kamarádka si ji přinesla z knihovny, že se jí bude řídit při úklidu. Má chalupu a byt naplněné krámy. Je jí všeho líto, moc toho nevyhodila. Většinou, když něco byhodím, tak to hledám. Proto stěhuji věci na chatu a pak teprve do kontejnérů. Ovšem medvědí kožich po mamince ( beran) nevyhazuji. Když svítí únorové sluníčko ,zahalím se do něho, chlupáče, a dívám se na zasněžený Boubín. Lepší nez fusak.

Já mám jedinou a myslím si,že dobrou radu - často se stěhovat.Bydlela jsem v bytě 1+2 a přestěhovala jsem se do "krcálku" 1+0 a co myslíte,těch věcí,co jsem měla zbyla zhola polovina,myslím,že mé děti nebudou mít příliš práce s vyklizením bytu a poslední odstavec dnešního "povídání"mi dává za pravdu.Nikdy jsem nelpěla na věcech,spíše na vzpomínkách a ty v bytě nezaberou žádnou část.To je můj pohled na věc.