Muže penze děsí, ženy se do ní těší

No já mám do důchodu ještě 6 let a 7 měsíců, nevím jak to přežiju, momentálně marodím, pak pracák, mám ID, tak nějak to přežiju, mohu pracovat jen na poloviční úvazek, nějak to přežiju. Snad budu ještě trochu zdravá, až budu v penzi, abych mohla cestovat a věnovat se svým koníčkům.

Také jsem se do důchodu těšila, už 8 let nic nemusím, jen se ráno probudit :-)

Už dávno jsem rozhodnutá, že půjdu na den a to doslova. Nechce se mi dřív, přijdu o peníze, ale rozhodně se nebudu štvát proto, abych měla důchod i plat. Vím, kdy mám do penze odejít a tak když si nenašetřím na to, co ještě chci pořídit, pak mám smůlu. Vzhledem k prodělaným onemocněním můžu nakonec být ráda, že se důchodu dočkám. Mám jak kolegyně, které přesluhují, ale tak i kolegyně, které šly, jakmile byla první příležitost. Dá se říct, že se budu držet té zlaté střední cesty. I tak to je o nějaký ten růček později. Za starých časů bych v něm už byla.

Zatím považuji život v důchodu za nejlepší vůbec ,co jsem kdy zažila! Moci si dělat,co já sama chci,to je něco ! raději mám méně peněz,ale někam povinně docházet a pracovat - ne a ne! Den je tak krásný a dlouhý,když si člověk hledí svých zálib těší se zahradou,lesem,klidem...Můžu si spát,jak a kdy se mi zachce,číst si klidně celý den,a vím,že mi nic neuteče....Nádhera. Jen pohled do zrcadla,kde vidím nějakou divnou cizí ostárlou osobu,ten se mi nelíbí....

Odešla jsem na den přesně. Jsem v důchodu 13. rok a ještě jsem se ani minutu nenudila. Jsem ráda, že jsem se ho dožila. Můj muž takové štěstí neměl.

Odešla jsem dobrovolně, cítila jsem se vyhořelá. Po roce jsem dala dohromady klub a pro mé záliby a aktivity by mi ani nezbyl čas na práci. Důchodu si plně užívám.

Na důchod jsem se těšila,jak všechno můžu a nic nemusím.A už jsem v něm ,jeden celý den. :-)

Já jsem se do důchodu netěšila, ale zaměstnavatel mi nekulatně sdělil, že důchodce ve firmě nechtějí.

Já jsem se do důchodu docela těšil. Práce, kterou jsem dělal, mne nijak neuspokojovala, ale přesluhoval jsem několik let, abychom měli prostředky na cestování. Dva infarkty to vyřešily za mne.

Těším se do důchodu. Naštěstí mám práci, kterou mohu libovolně dlouho souběžně s důchodem dělat - důležité je, že už člověk nemusí, tím z něj spadne dost velká zátěž. Ale je pravda, že když jsem viděla konkrétní datum svého odchodu do důchodu napsané, je to takový divný pocit. I když to ještě pár zabere.