Takové věty nyní slyšíme ze všech stran. Výsledek? Někteří lidé solí tak málo, až si tím škodí. Sůl odjakživa byla přirozenou součástí jídelníčku. Jenže nyní se stala další z věcí, kolem které lidé vytvořili spoustu mýtů a polopravd.
Jednasedmdesátiletý Stanislav si v poslední době dceři často stěžuje, že jeho žena vaří čím dál hůř.
„Tati, neblázni. Naše máma, že vaří špatně? Vyhlášená kuchařka, která by se přetrhla, jen aby ti chutnalo?“
„Opravdu. Najednou jsou ta jídla taková planá, bez chuti. Dokonce jsem se lépe najedl, když jsem ležel v nemocnici. Ale to jí neříkej, proboha.“
„Tak si je přisol, okořeň, když se ti zdají bez chuti.“
„No to se nesmí. U nás sůl zmizela z domácnosti. Máma se rozhodla, že je škodlivá a proto jsou jídla taková divná. My už sůl nekupujeme, používáme jen bylinky.“
Hodně lidí omezilo osolování jídla. Přiměly je k tomu varování lékařů a čísla z nejrůznějších průzkumů. Podle nich se nyní soli používá při přípravě jídla nadbytek. Dospělému člověku by měly stačit denně dva až čtyři gramy soli, ale průměrná spotřeba je více než šestnáct gramů na den. To už je dávka nebezpečná. Je tomu tak ne proto, že by si lidé sypali do polévek několik lžiček soli, ale proto, že sůl nyní obsahují i potraviny, u kterých by se to nečekalo. Ale hlavně si společnost zvykla jíst takzvaný junk food, tak se říká nezdravým potravinám, zkrátka všemu z prodejen rychlého občerstvení, například hranolkům, smaženým brambůrkům, hamburgerům, tedy tomu, co rychle zhltneme, protože máme pocit, že máme hlad. A zanedlouho poté máme hlad znovu.
Problém je to zejména u dětí a mladých lidí. „Pokud člověk dostává hodně soli už v raném věku může to časem způsobovat hypertenzi,“ upozorňuje lékař Petr Tláskal, který vede Společnost pro výživu. Jenže zároveň se lékaři setkávají s opačným extrémem, kdy se lidé soli bojí a vytvořili z ní dalšího novodobého strašáka. „Zároveň ale sůl potřebujeme. Sodík je základní minerál, který lidský organismus potřebuje. Některá onemocnění, případně nedostatečný příjem vody může způsobit, že sodík ztrácíme. Ztrácíme ho i potem, stolicí, zejména při některých průjmových onemocněních. Mezi klinické příznaky nedostatku sodíku patří zvýšená únava, snížení krevního tlaku, až pocity křečí v končetinách a dokonce i stav ztráty vědomí,“ uvedl lékař.
Řešení? Bát se lehce si osolit jídlo je nesmysl. Stejný nesmysl však je ládovat do sebe průmyslově upravené potraviny a polotovary a nezjistit si, kolik soli obsahují. Mnohdy jedna polévka ze sáčku obsahuje více soli než je doporučená dávka na celý den. Takže pokud člověk jí týdně dvě, tři takové polévky, je zaděláno na problém. Týká se to často starších lidí.
„Maminka má problémy s chůzí a rovnováhou, takže jí jezdíme nakupovat,“ vypráví šedesátiletá Eva. „Přeje si, ať ji kupujeme polévky v sáčku, různá sušená jídla, která se jen zalijí vodou, že je to pro ni pohodlné. Když jsem se dívala na složení napsané na těch sáčcích, zděsila jsem se. Takže mámě vždy něco uvařím, namrazím. A ona si stěžuje, že je to takové, jak ona říká, bezchutné. No jistě, má zkaženou chuť těmi chemickými jídly. Jsou výrazná, slaná a jí pak normální jídlo připadá bezchutné. Přitom má vysoký tlak a lékařka nás jasně upozornila, že by měla přijímat méně soli, když jsme jí řekli, co a jak jí,“ vysvětluje Eva.
„Sodík je důležitý, ale zdravotně může člověka ohrozit jak jeho nadbytek, tak jeho nedostatek,“ říká Petr Tláskal.
Zkrátka, sůl je jedna z dalších věcí, která dříve byla považována za naprosto běžnou věc, se kterou lidé uměli přirozeně zacházet. Jenže posedlost starostmi o to, co jíme, co je a není zdravé, nebo naopak podlehnutí lákadlům, které jsou nyní všude kolem nás, vedlo k tomu, že se stala veřejným nepřítelem. Jenže i v tomto případě platí, že největším nepřítelem je zpravidla člověk sám sobě. A to proto, že není schopen si uvědomit, co je to normální strava, a není ochoten řídit se zásadami takzvaného selského rozumu.
