Foto autorka

Zatím nic moc

1. 9. 2019

Můj příběh

Autor: Naděžda Špásová

Hodnocení:

(4.8 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 1.9.2019 15:58

Naďo, já bych byla vděčna i za procházku v lese – houby/nehouby. V rámci branného kurzu na VŠ jsem si užila sešup na kole z Bezdězu do Starých Splavů. Moc hezké fotky. A přeji hodně plných košíků. :-)

Dana Puchalská 1.9.2019 15:41

Naďo,hub jsi sice moc nenašla,ale zase jsi krásně vyfotila přírodu kolem sebe. A za to Ti děkuji.

Jana Šenbergerová 1.9.2019 15:36

Říkám, že každé málo je lepší než nic, ale vy jste našli určitě víc. Naďo, u vás je také krásně, tak ať se vám letos úspěšně houbaří, ať doplníte zásoby na zimu. My už dlouho meleme z toho, co jsme dostali. Mimo jiné od Hudečků, kterým ještě jednou děkuji.

Anna Potůčková 1.9.2019 15:34

Myslím, že houbařské žně začínají a mnozí z nás jednou plné košíky donesou! Krásné a různorodé fotky Nadi!

Helena Votíková 1.9.2019 15:08

Myslím si (doufám), že ta žeň ještě přijde. Naďo fotky máš opět excelentní. Paráda. Mohla bys je dát do fotosoutěže - kouzelný den.

Zuzana Pivcová 1.9.2019 15:00

Překvapení pro vás a dodatečně tady i pro nás. :-D

Mirek Hahn 1.9.2019 14:56

Dobrá věc se podařila :-)

Elena Valeriánová 1.9.2019 14:18

Naďo, pak mám něco najít, když ty už to máš v košíku :-) Tu krásnou foto mlhu ti závidím, i vodní hladinu - to miluju. Potěšila jsi mě různorodostí fotek. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová