V kulturáku v obci Podboří se vystřídala pěkná řádka známých herců a zpěváků.¨Předseda Osvětové besedy Frantík Rendl se někdy ohříval v jejich lesku. V televizi dávali už po několikáté seriál Nemocnice na kraji města. V sále se právě producíruje divadlo Františka Ringo Čecha. Za hlavním pořadatelem přichází Andrea Čunderlíková, takto sestřička Ina, láska to primáře Blažeje.
"Pane pořadateli, potřebuji si nutně zatelefonovat!“
"Není nic snazšího, telefon seženeme.“
Ačkoliv je telefon hned za dveřmi, dvacet metrů v zasedací místnosti, jde se do místní hospody. Přitom má pořadatel klíč od místnosti v kapse. Herečka pak telefonuje z lokálu plného štamgastů! Prostě se pořadatel ukázal v její přítomnosti a předvedl ji lidem na vesnici živou. Doprovod skromně postává bokem a pak si herečku odvádí a nenuceně se spolu baví. Jindy se prochází se po vesnici s Věrou Špinarovou. Měla volno a zajímala se o místní renesanční zámek.
Jan Vyčítal si při produkci Zelenáčů vymínil ve smlouvě přenosnou školní tabuli. Hodlal před ní zpívat a zároveň kreslit. Nastal problém. Ve všech školách mají tabule přidělané na pevno. Až v mateřské školce, v jeden kilometr vzdálené vesnici ji Fanouš objevil. Neodvezl ji přímo, ale přijel si pro ni automobilem i s Vyčítalem. Ukázal jej dětem!
K vystoupení Country Beatu Jiřího Brabce je třeba piano. Ve smlouvě je doslova uvedeno-
Pořadatel zajistí na pódiu křídlo! V kulturáku ale stojí normální klavír. Nelze ovšem posoudit, zdali je naladěn. Odborník usoudil, že nástroj je provozu schopen. Jiří Brabec je ale opravdový klavírní virtuóz a jeho produkce je vyhlášená. Pořadatel hodil problém za hlavu. Co se stane, jakmile interpret neuvidí křídlo, ale normální klavír, to je otázka.
Přijíždějí. Karel Černoch, Naďa Urbánková, muzikanti.
"Zavolejte mi hlavního pořadatele!“ ozývá se z pódia hlas Jiřího Brabce.
"Už je to tady. Průšvih, jasné nedodržení smlouvy,“ honí se hlavou volaného.
Obavy jsou liché. Brabec není rozčilen. Má jiné starosti.
"Ten klavír, no nic moc. Hrál jsem ale už na větších šuntech. To bude dobrý.“
Pak to z něj vypadlo: "Večer je v televizi mezistátní hokej. Chtěli bychom zápas vidět. Koncert trochu urychlíme. Můžete nám zajistit místnost s televizorem?“
Ten večer je hospoda vyklizena. Hospodský je spokojen. Má významné hosty!
Recitál Pavla Bobka, to jsou dvě vystoupení. Pořad se jmenuje Pár přátel mít. Jako host vystupuje Luděk Sobota. Je vyprodáno na obě představení. Lidé jsou zvědavi na Pavla Bobka i Luďka. Také se těší na orchestr divadla Semafor. Luděk Sobota je právě na vrcholu popularity. V zákulisí však sedí skromně bokem.
Pavel Bobek je naopak velice kamarádský. Pohotově rozdává a podepisuje fotky. Srší vtipem. Na prodej jsou desky i cédéčka. Celé odpoledne se baví s Frantíkem. Dává k lepšímu příhody z divadla. Zná se s mnoha slavnými lidmi, hrál i s panem Horníčkem. To všechno je voda na Frantíkův mlýn. Nehne se od zpěváka, padne to toho i nějaká ta sklenička.
Mezi oběma představeními, u společné večeře, nabídne najednou slavný muž vesnickému pořadateli tykání! Ten je ohromen a zároveň potěšen. "Proboha, to snad není možné.“ Ale stalo se. A Pavel Bobek najednou prohlásí: "Až přijedeš do Prahy, přijď do Semaforu. Seznámím tě se Suchým!“ Frantík je v sedmém nebi.
Po čase se předseda Osvětové Besedy objevuje v Praze. Pražské kulturní středisko pořádá přehrávky. V Alhambře běží krátká vystoupení všech nabízených souborů. Soubory se činí v půlhodinových ukázkách svých programů. V hledišti sedí zájemci. Na ochoze jsou rozmístěny stolky. U každého spočívá slečna pod patřičným plakátem. Zapisuje zájemce z řad pořadatelů a vpisuje je do zájezdových šňůr. Všude kolem hlučí diskusní kroužky. Sběratel autogramů by si přišel na své. Autogramy se ale neudělují. V neformálních rozhovorech je možno spatřit významné osobnosti. Živé gestikulace provázejí rozmáchlá gesta a nespisovné výrazy. Malý člověk z vesnice zde působí zcela nepatřičně. Jenom hlupák si ale myslí, že jej přijmou do party.
Najednou kráčí chodbou Pavel Bobek! Frantíkovi se rozjasní tvář. Hrne se ke zpěvákovi. Zahlaholí: "Nazdar Pavle, jak se máš?“
"Já vás pane neznám, co si to dovolujete!“
Pán pokračuje v chůzi a nechává stát zkoprnělého "kamaráda“ s otevřenou hubou.
"Má ty svatá vesnická prostoto!“ Jak jen si mohl človíček myslet, že tykání je opravdové. Proč taky? Vždyť podobných pořadatelů potkává jistě známý zpěvák celé mraky.Náležitě poučen a vyléčen, pokračuje Frantík ve sjednávání programů.
Ve svém snažení je vyrušen halasným pozdravem. Měli v kulturáku před časem koncert Velkopopovické Kozlovky. Úspěch byl obrovský. Frantík opět trávil mezi muzikanty celé odpoledne.
"Nazar Podboří, nazdar Podboří!“
Na obyčejného pořadatele z moravské vísky nepokřikuje jen tak někdo.
Neusmívá se a nehaleká nikdo menší, nežli sám pan Eduard Hrubeš!
