V pavučinkách třpyt 
 podzimního rána, 
 odchází léto
 a tím loučí se s námi,
 slunce už nepálí,
 jen hřeje vzpomínkami.
Do klína růže spadla, 
 když píseň podzimní 
 se krajem rozezněla
 slovy básníka,
 jenž melodii naslouchá.
Na tváři lechtá babí léto 
 a zatím co podzim pospíchá
 nabízet barev na tisíc, 
 léto dohořívá,
 a jeho modrobílá
 se v ranní mlze ztrácí.
 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								