FOTO: autorka

Bolesti a bolístky života

7. 10. 2019

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 7.10.2019 11:34

Celá Lidmilka, však děti vycítí, kdo je má rád. Musel to být pěkný pobyt, promíchané stáří s maminkami.

Jan Zelenka 7.10.2019 10:32

Tohle je skvělý, lidský článek. Nechci brečet za minulými léty, ale tato dnešní společnost má ke své dokonalosti hodně, hodně daleko. Závěr článku je perfektní. Paní Nejedlá, vaše úvaha má v sobě úžasný náboj.

Zuzana Pivcová 7.10.2019 10:13

Vím, že děti za to nemohou. Ale bohužel jim jejich rodinné prostředí nedává většinou možnost být jiné. Berou to jako samozřejmost, učí se rychle.

Jana Kollinová 7.10.2019 10:05

Moc pěkná úvodní fotografie, pro dobrou náladu :-) Obdobné situace s obtěžujícími mladistvými je možné prožít v kterémkoli městě a místě, bohužel !

Libuše Křapová 7.10.2019 09:03

Bol klamár... škoda, možná v jiné rodině to mohl být hodný a bystrý kluk.

Jitka Hašková 7.10.2019 09:03

Výborný článek Lidmilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová